jeanette's world

Když mi bylo asi tak deset let, tenhle pán byl ztělesněním mých romantických představ. Bohužel, člověk stárne a sny se stávají... realističtějšími. Na druhou stranu nevím, jestli bych chtěla, aby můj milý měl takhle špičaté uši. Každopádně umět střílet z luku je pořád stejně sexy jako kdysi. Velikost 40 x 50 centimetrů. Strávila jsem u toho dohromady určitě alespoň 30 hodin.

Jestli je něco, co je na Horatiovi to, co si každý vybaví, a jestli je něco, za co bych se nenáviděla, kdyby se mi to nepodařilo věrně vystihnout, tak určitě Horatiův pohled. Bylo mi potěšením, zvěčnit tě šéfe na plátno a zmenšit tvůj obličej na rozlohu 40 x 40 centimetrů. Snad mi tedy promineš, že si v práci vezmu na krátkou chvíli pauzu. Díky tvým okouzlujícím očím nebudu mít brzy daleko ke karpálnímu tunelu...

"U soudu jde o to, kdo vykreslí dojemnější a důvěryhodnější příběh a proto ten náš musí být vždy podložený pevnými důkazy."  - Poručík Horatio Caine, vedoucí kriminalistické laboratoře v Miami-Dade Z hlavy se mi skoro podařilo vyhnat protivného Olivera i ranní nehodu s autem. Když jsem procházela okolo recepce směrem zpět na své pracovní místo, Prue mi věnovala jenom jeden přátelský pohled, který mi měl dávat najevo, že rozhovor, kterého byla svědkem, zůstane jen mezi námi. Moje myšlenky směřovaly spíše k tomu, co bylo aktuálně předmětem vyšetřování. Spisy pokladních z hlavní pobočky JP Morgan Chase jsem měla v počítači již připravené a ony jen čekaly na to, až se do nich zvědavě pustím s otevřeným zápisníkem. "Ptala se po tobě Adell, prý se ti nemohla dovolat," vrátil mě zpět do reality Johnův pevný hlas. Jak by se mi asi tak mohla dovolat? Telefon jsem zodpovědně nechala ležet na stole... "Aha no a o co jde?" Hagen pokrčil rameny. "To nevím. Řekl js...

"Od té doby, co jsem ve službě přišel o přítele, se snažím žít své dny naplno. Člověk totiž nemůže vědět, kolik mu jich ještě zbývá." - John Hagen, vyšetřovatel z oddělení pro organizovaný zločin v Miami-Dade Na cestě byla povolení k předvolání k výslechu pro všechny čtyři pokladní. Protože se ale nejednalo o prioritní případ, těžko bylo odhadnout, kdy nám mohly dorazit. Mezitím jsme s Johnem stihli krátký oběd a udělali jsme rekapitulaci případu. Pravdou bylo, že v trestním rejstříku zaměstnanců jsme žádnou nápovědu hledat nemohli. Všichni byli čistí jako lilie. Ostatně, proč by si banka vybírala mezi své podřízené lidi s nějakými vroubky z minulosti, že? Takže se nám podařilo dát stranou několik málo lidí, kteří by podle nás mohli mít důvod krást tři sta dvacet tisíc. Oba jsme došli ke stejnému závěru - vyslechnout pokladní je teď zcela na místě. Vědí dobře, jaká místa kamery snímají a měly tu nejlepší příležitost, jak se dostat k hotovosti. Kamerové systémy selhaly a podle...

"Mám ráda balistiku. Narozdíl od podezřelých, ona vždycky mluví pravdu."  - Calleigh Duquesneová, operativní detektiv a vedoucí balistického oddělení v kriminalistické laboratoři Miami - Dade Když jsem dorazila ke svému pracovnímu místu, John už zde byl a držel v rukách dvě složky. Prohlížel si jejich obsah, měl zamračený pohled a bylo vidět, jak horlivě přemýšlí. Postavila jsem na jeho stůl kafe a ze svého upila. "Příště jsi na řadě s kávou ty." Hagen se pousmál a věnoval mi krátký pohled. "To jsou záznamy těch dvou pracovníků ochranky?" Hagen přikývl. " Robin Tayler a Steven Boobs. Jeden mladík, kterého přijali na nejlepší doporučení, nemá v záznamu ani pokutu za rychlou jízdu. A ten druhý, Boobs, pětačtyřicetiletý otec dvou dětí. Oba se zdají spíš potěšení, že mají takhle placenou práci. Pokud za tou krádeží stojí oni, pak to postrádá motiv, protože ani jeden z nich netrpí nějakými finančními problémy. V bance se střídají, každý z nich má na staros...

Snad mi Timmy odpustí, že jsem ho teď nějakou dobu kvůli Jackovi o rozměrech 100 x 80 centimetrů trochu zanedbávala. Zítra se ti budu zase věnovat celým svým... srdcem, slibuji :) Tenhle článek mi trvalo napsat delší dobu, ačkoliv co se týče písemného projevu, nejspíš bude patřit k těm nejméně náročným. Ale je to tím, že to dělám jenom levou rukou. Ta pravá prostě... umřela. Tak ji nechám dnes už spát. Někdo tráví noc v hospodě, jiný u počítače, a někteří třeba jenom spí. Já jsem její část věnovala Jackovi. A Jack Sparrow již visí (trefně napsáno, Ann :)) - co s ním taky jiného, že? Pro porovnání - rozměr je 100 x 80 centimetrů, tedy hned vedle je okno. Takže velikost je takřka (nad)životní.

Někdo relaxuje u knihy, někdo u televize, někdo u her, jiný tráví rád čas v hospodě nebo po nákupech. Na knihy poslední dobou ani nevidím, televizi nemám, hry mám jen na mobilu, do hospody nepáchnu a ani nechci, na nákupy nemám peníze. Takže krom malování a psaní je tu ještě jedna záležitost. Na uších sluchátka, v jedné ruce nůžky, v druhé kus papíru. Pak vám uteče den ani nevíte jak. Ale máte čistou hlavu a občas i radost z dobré práce. Papercraft patří k mým zálibám od malička. Jako malá jsem od mámy a táty dostávala ábíčko, a stejně mě zajímal jen ten tvrdý prostředek, kde byly modely ke slepení (podotýkám, že jsem ho dostávala v době, kdy ten časopis ještě za něco stál - tak před dvaceti lety). Takže jsem se postupně prostřihávala přes oblíkací panenky a loutkové divadlo skrz hrady a zámky, auta a domečky až sem. Dneska už zvládnu klidně i Laru Croft. Jen škoda, že žádný z mých výtvorů nepřežil to poslední stěhování. A tak začínám zase. No co, alespoň mám doma dost místa na nové vě...