Střípky štěstí, ranní káva a zázraky v sídle Croftů
Povídka do soutěže u Lady Nico , se kterou se mi nakonec podařilo vyhrát 1. místo! A to jenom díky vám. Děkuji vám všem za hlasy! Teď si povídku můžete vychutnat ještě jednou :) I s ilustrací :) P.S. Psát povídky a být omezena délkou textu je peklo! :D Je to trošku zkrácené, aby to Lady Nico uznala, takže se to může zdát trošku chaotické. Normálně nebývám ironická, sarkastická nebo cokoliv jiného. Ne, když to není bezpodmínečně nutné. Ale teď, tenhle den, tahle situace, tenhle pocit. To nemůže být nic jiného než čistá ironie. Z haly už se neozývala hlasitá hudba. Z kuchyně se nelinula libá vůně vařené zeleniny a pečeného masa, nikdo se se mnou nehašteřil, nikdo mi neříkal, jak mi to dnes sluší, nikdo už se nesmál mým vtipům. Hala byla tichá, i když všechny počítače zůstaly zapnuté, tak jak byly právě v tu chvíli. V kuchyni už teď hospodařil jenom Winston. Samozřejmě miluju jeho pokrmy. Jenomže on je neumí tak děsně barevné, pálivé a exotické. Winston se se mnou nehašteří. Posledních p...