jeanette's world

Někdo relaxuje u knihy, někdo u televize, někdo u her, jiný tráví rád čas v hospodě nebo po nákupech. Na knihy poslední dobou ani nevidím, televizi nemám, hry mám jen na mobilu, do hospody nepáchnu a ani nechci, na nákupy nemám peníze. Takže krom malování a psaní je tu ještě jedna záležitost. Na uších sluchátka, v jedné ruce nůžky, v druhé kus papíru. Pak vám uteče den ani nevíte jak. Ale máte čistou hlavu a občas i radost z dobré práce. Papercraft patří k mým zálibám od malička. Jako malá jsem od mámy a táty dostávala ábíčko, a stejně mě zajímal jen ten tvrdý prostředek, kde byly modely ke slepení (podotýkám, že jsem ho dostávala v době, kdy ten časopis ještě za něco stál - tak před dvaceti lety). Takže jsem se postupně prostřihávala přes oblíkací panenky a loutkové divadlo skrz hrady a zámky, auta a domečky až sem. Dneska už zvládnu klidně i Laru Croft. Jen škoda, že žádný z mých výtvorů nepřežil to poslední stěhování. A tak začínám zase. No co, alespoň mám doma dost místa na nové vě

"Vražda, krádež auta nebo nehoda. Zločin jako zločin. A každý by měl být po zásluze potrestán." - Jeanette Croftová, začínající detektiv kriminalistického oddělení Miami-Dade Měl to být začátek dalšího normálního pracovního dne. Tak jako každé ráno se můj malý ford prodíral zácpami a horkými silnicemi, které vedly od mého domu přímo k policejní stanici Miami-Dade. Zácpy byly snad den ode dne hustší a člověk z nich býval snad den ode dne vzteklejší. Ale mě každý den uspokojovala alespoň myšlenka, že mě čekala moje vysněná práce a dostat se tam, to už byl můj nejmenší problém. Takže jsem se snažila vždy jen s dostatečným předstihem přivstat, abych se nezpozdila. Že na mě ale bude něco neobvyklého čekat v ulici, kterou jsem denně projížděla a kterou lemovala jen hrstka rodinných domů, takže sebemenší zácpa zde se zdála velmi nepravděpodobnou, to by mě skutečně nenapadlo. Stalo se to přesně na rohu 200té a 199té ulice, asi dva kilometry od policejní stanice, v místě, kde bych nik