jeanette's world

"Takže je to pravda? To ty jsi Sylar?" Bylo nezvyklé, že nezaslechl její kroky. Obvykle byl schopný rozeznat kroky určitých lidí na míle daleko. Ale její neslyšel. O to víc ho znepokojilo, že ho dokázala najít. Vždy se jí dokázal skrýt. Jako už tolikrát. Nikdy předtím ho nehledala. Vždy byla ochotná počkat, až za ní přijde sám. Proč ne dnes? Ještě ne. Ještě se s ní nechtěl vidět. Ještě nebyl dost připravený. Ještě pořád nebyl sám sebou. Ale ona ho našla. Dřív, než kdokoliv, kdo se o to samé snaží už tolik měsíců. Jakoby měla nějakou schopnost. A teď tu stála. Jen deset metrů od něj. A ať už o tom věděla nebo ne, neoddalatelně se řítila do záhuby. Právě teď. V tuhle chvíli. Soustředěním zatnul zuby a pocítil, že jeho obličej ovál chladný severní vítr. Mořské vlny se rozbíjely o skálu pod ním. Aniž by si toho všiml, najednou se ocitla těsně u něj. Opět žádné náznaky toho, že by k němu došla normálními, lidskými, pravidelnými kroky. Žádné křupání skalních kamínků pod botami. Žád...

Další newyorský den plný deště, bláta, kaluží, houkajících sirén a zachráněných životů. Kdyby za to alespoň někdy projevili vděk , napadlo Petera. Zavřel dveře, klíče odhodil na botník a zamířil do koupelny. Potom měl v plánu jít se vyspat, aby za pár hodin mohl zase vstát a zachraňovat děti nehod. Každodenní rutina. Ve sprše se mu vždycky ulevilo. Byl rád, když ze sebe mohl smýt celodenní námahu. Když procházel kuchyní do ložnice, ze zvyku pohlédl na záznamník, ačkoliv přístroj už několik dní mlčel, až se Peter občas bál, zda není rozbitý. Tedy, pokud nepočítal občasná pozvání na oběd od matky nebo bratra. Dnes kontrolka na záznamníku červeně blikala. Tak kdo to bude, starostlivá maminka nebo neustále časově vytížený senátor? Stisknutím tlačítka pobídl záznamník, aby vzkaz přehrál. Nebyla to ani matka, ani bratr. "Ahoj, Petere. Tady je Sally Coxová." Peter musel sáhnout hodně hluboko do paměti, aby si vybavil malou, silnější, ale přesto elegantní a milou blondýnku, která s n...