jeanette's world

Musím říct, že na rozhovor s Natalií jsem se strašně moc těšila. Nat jsem vždycky obdivovala, obdivovala jsem, jak své práci rozumí, jak je hezká a jak se dokáže pokaždé na všechny usmívat. Je to holka, která se nebojí říct svůj názor a umí přiznat svou chybu, to se mi moc líbí. Navíc je ve všech situacích milá a musím říct, že za to, jak ji všichni odsoudili, když zjistili, že pracuje pro FBI, mi jí bylo i dost líto. Já jsem si s ní o tom šla popovídat - o tom, jak žije, co ráda dělá i o tom, jak to vlastně tehdy s FBI bylo... A řeknu vám, že ač to bylo těžké pro všechny z týmu, myslím si, že úplně nejvíc to asi bylo těžké právě pro ni... Natalie nebyla jako Tim, který mi na kus papíru napsal svojí adresu a starej se. Následkem toho bylo, že jsem se o dvě hodiny opozdila a on už chudák skoro spal, když jsem u něj zvonila. Natalie to udělala chytře. Nejen, že mi řekla, kde bydlí, ale taky mi pověděla, jak se tam dostanu, kudy mám jít a čemu se vyhnout. Zkrátka brala ohledy na to, že v ...

Už jsem ani neměla v plánu vůbec někdy zajít k moři, projít se po Ocean Drive nebo po Miami Beach (leda pracovně!). Už jsem prostě tak nějak automaticky počítala s tím, že vyšetřím s kriminalisty ten zapeklitý případ. Za tři dny jsem měla jet domů. Čekaly mě ještě asi dva rozhovory, výslechy, analyzování důkazů a výjezdy s mými novými kolegy. Už jsem si začínala pomalu zvykat. Ne snad, že by se mi nestýskalo po domově, chybí mi ten klid a všechna ta pohoda Českých Budějovic bez vražd, násilných zločinů a čtyřicetistupňového sluníčka, ale na druhou stranu se mi odtud vůbec nechce. Škoda, že se nemůžu rozpůlit. Kdyby to šlo, život by se zdál v mnoha ohledech o tolik snazší... V laboratoři to zase žilo. Kriminalisté se tentokrát do vyšetřování pustili opravdu s vervou. Tim přišel dnes do práce brzo - sotva se stačil na pár hodin vyspat - protože už chtěl mít očištěné ty pásky, které jsme včera našli u pana Westa v jeho ventilační šachtě. Jak asi víte - jen pro připomenutí - West ty pásky ...

Každému se určitě spí špatně, když se právě stane obětí mafiánských útoků, zaplete se do vyšetřování, při kterém by mohl přijít o život a navíc visí na krku miamským policistům, kteří mají co dělat, aby uchránili sami sebe, natož aby dávali pozor na jednu praštěnou holku, která se k nim náhodou připletla. Jak se to vlastně stalo? Nojo, už si vzpomínám... Tim Speedle mi dovolil, abych s ním hned první den, kdy jsem přijela do Miami, pronikla na místo činu a zrovna mě viděla ta hloupá novinářka, které nešlo do hlavy, proč za pásku smí civilistka a ona prostě ne. Takže Horatio musel před vedením trochu improvizovat a udělat z novinářky studentku kriminalistiky. S tímhle jsem do Miami opravdu nejela, ale na druhou stranu to zase není taková nuda, jako celou dobu ležet na pláži a opalovat se, nebo se cachtat v moři. Každopádně jsem za čtyři dny měla odlétat a doufala jsem, že se ten případ do té doby vyřeší. Popravdě - moc se mi domů nechtělo a nebylo to kvůli tomu hřejícímu sluníčku... Rán...

Řeknu vám, Ryan Wolfe, to je teda improvizátor. Opravdu. Než se mi ho podařilo v laboratoři ve všem tom spěchu zastihnout, bála jsem se, že už se mi to nepodaří a na Natalii s Horatiem mi nevystačí čas vůbec. Nejen, že jsme všichni měli plné ruce práce, ale udělat to tak, aby mě nikdo nepodezříval z toho, že jsem novinářka a ne studující policistka, to šlo jenom těžko. Nakonec jsem si ale chvilku přeci jen našla. Procházela jsem zrovna kolem laboratoře, kde pracoval, a došlo mi, že tohle může být moje jediná šance. Jak se zdálo, Ryan Wolfe měl buď neustále plné ruce práce, anebo se mi prostě a jednoduše vyhýbal. Od chvíle, kdy jsem mu oznámila, že je další kandidát na interview, mě radši ani nezdravil. Hm... Všichni policisté jako by mě přestali znát, když jsem jim to oznámila. Copak je to tak hrozné, odpovědět na pár otázek? Jako bych je přitom pobízela mučícími nástroji. Oni se při výsleších přece pořád na něco ptají! Když jsem s vrzáním otevřela dveře, už utéct prostě nemohl. Neocho...

Přiznám se, že jsem byla doopravdy otřesená a ani klidná desetiminutová jízda v autě cestou do laboratoře mě moc nezregenerovala. Když jsme vystoupili z aut, Horatio mi navrhl, že ve vyšetřování nemusím pokračovat, prý si mám odpočinout, on už to nějak vysvětlí, kdyby se ptali, proč s nimi nejsem. Řekla jsem, že bych stejně byla rozčilená a v tomhle stavu se fakt odpočívat nedalo. Navíc, pokud bude mít ještě někdo v plánu na mě zaútočit, v kriminalistické laboratoři mezi policisty budu stejně v největším bezpečí. Horatio se mnou souhlasil a věnoval mi jeden z těch úsměvů, který vás ujistí, že tohle brzo skončí a všechno pak bude zase dobrý. Už jsem se toho nemohla dočkat. Přiznám se, že jsem vždycky chtěla proniknout do tajů kriminalistiky v Miami, ale tolik nadšení, abych se kvůli tomu nechala zabít, v sobě zase nemám... Ve výtahu, když měli Eric s Timem namířeno do laboratoře, aby prozkoumali další důkazy, Ericovi zazvonil telefon. Stejně mu volal Wolfe, který byl teď už jen pár metr...