Natalia Boa Vista: Profesionální, sympatická, okouzlující, ale vlastně hrozně nešťastná...

Musím říct, že na rozhovor s Natalií jsem se strašně moc těšila. Nat jsem vždycky obdivovala, obdivovala jsem, jak své práci rozumí, jak je hezká a jak se dokáže pokaždé na všechny usmívat. Je to holka, která se nebojí říct svůj názor a umí přiznat svou chybu, to se mi moc líbí. Navíc je ve všech situacích milá a musím říct, že za to, jak ji všichni odsoudili, když zjistili, že pracuje pro FBI, mi jí bylo i dost líto. Já jsem si s ní o tom šla popovídat - o tom, jak žije, co ráda dělá i o tom, jak to vlastně tehdy s FBI bylo... A řeknu vám, že ač to bylo těžké pro všechny z týmu, myslím si, že úplně nejvíc to asi bylo těžké právě pro ni...

Natalie nebyla jako Tim, který mi na kus papíru napsal svojí adresu a starej se. Následkem toho bylo, že jsem se o dvě hodiny opozdila a on už chudák skoro spal, když jsem u něj zvonila. Natalie to udělala chytře. Nejen, že mi řekla, kde bydlí, ale taky mi pověděla, jak se tam dostanu, kudy mám jít a čemu se vyhnout. Zkrátka brala ohledy na to, že v Miami nejsem tak dlouho jako ona a ačkoliv to neměla od laboratoře daleko a myslím, že i tak bych její bejváček nějak našla, byla jsem jí vděčná za vstřícnost. Mohly jsme totiž taky skončit v autě, že, jako to bylo s jejím kolegou Wolfem. Všimla jsem si, že jakmile dojde na rozhovory, holky s tím nemají absolutně žádný problém - Calleigh se usmívala, Alexx si se mnou pak povídala až do večera a Nat mi u ní doma udělala fakt dost dobrý kafe. Ale jakmile jsem zašla za nějakým zástupcem mužského pohlaví obývající kriminalistickou laboratoř, dočkala jsem se reakcí typu: nemám čas, nepůjdu, nejsem zajímavý, nic nevím, nic ti nepovím. Snad jen s výjimkou Erica.

Hm... Čím to jenom bude? Chlapi a ženský. Mars a Venuše. Nojo, dva rozdílné světy.

U Natalie to bylo něco úplně jiného, než u Tima. Byt měla velikostně tak nějak stejný, ale všude to byla samá ozdůbka, kytička a prosklená polička, zatímco u Tima najdete jen pár kusů nábytku, sem tam nějaké to modernější vybavení a postel. Kytičky a ozdůbky? Tyhle slova nezná.

I tak mi ale připadalo, že v Miami se tak nějak bydlí všude stejně - byty tu měly prostorné místnosti a velká okna, kudy dovnitř pronikalo zlatě zářící sluníčko. Přírodní světlo, které rozhodně umělo vykouzlit lepší náladu, než žárovky z lampiček a zářivky z umělých osvětlení.

Když jsem zaklepala, Natalie mi otevřela skoro okamžitě.

"Zdravím! Pojďte dál. Nezouvejte se, stejně jsem ještě neuklízela."

Vstoupila jsem a vlastně se bála dotknout podlahy, jak byla naleštěná. Jestli takhle vypadal její neuklizený byt, jak potom vypadal ten uklizený?

"Posaďte se, už jsem připravila nějaké občerstvení. Voda na kafe už snad bude." pobídla mě úsměvně a já jsem se posadila do jednoho z křesel v útulném obývacím pokoji. Všechno tu bylo sladěno do veselých barev, což ve mně vyvolávalo dobrý pocit. Takový byteček bych jednou taky chtěla mít.

Nat za chvíli přišla s dvěma hrnky lákavě vonící kávy a posadila se naproti mě. Vytáhla jsem už ze zvyku diktafon, stiskla Play a postavila ho na stůl, aby mou milou společnici moc neznervózňoval. Ona se jen chápavě usmála.

"Máte to tady velice pěkné."

Zatvářila se potěšeně. "Děkuji. Ale víte co? Co kdybychom si tykaly, Jeanette? Říkej mi prostě Nat."

Teď jsem se zatvářila potěšeně zase já. "No super, to budu opravdu moc ráda..."

Jen pro pořádek: JC = moje otázky, NBV = Nataliiny odpovědi.

...a laboratoř?

JC: Tvá specializace?

NBV: Výhradně DNA. Ať už mi ho přinesou na štětičkách nebo se ke mně dostanou jen důkazy, kde by se potencionálně mohly nacházet vzorky, třeba epytelové buňky nebo tělesné tekutiny. Těchto důkazů bývá velké množství, DNA je vedle otisků prstů jedna ze složek, která stoprocentně usvědčí pachatele z činu, takže když já něco pokazím, jsou na mě všichni naštvaní ještě dvakrát tolik. Krom toho, spadám pod FBI, jak asi víš, takže mým úkolem je také průběžně kontrolovat, jak laboratoř celkově funguje a zda někdo neudělá chybu. Řeknu ti ale, že bych se toho nejradši zřekla, mám u toho vždycky špatný pocit.

JC: Proč toho teda prostě nenecháš?

NBV: Já to dělat prostě musím, jinak mě vyhodí. Samozřejmě na místě činu je mým vedoucím Horatio, ale jinak spadám pod FBI. Co mi řeknou, to musím udělat. Jednou jsem do toho šla a už prostě nemůžu couvnout. Ale dá se na to zvyknout. Naštěstí práce kriminalistické laboratoře bývá většinou velice spolehlivá, úspěšnost vyšetřených důkazů bývá až 85%, což mi práci značně ulehčuje. Nemám zapotřebí znovu prozkoumávat případy, které už naprosto jednoznačně vyřešil Horatio.

JC: Chápu. Jsi sama, kdo dělá DNA?

NBV: Jistě že ne, to by mi to za pár dnů nejspíš přerostlo přes hlavu. Já ještě pracuji s Maxine Valerou, která je taky specialistka na DNA. Nejsme ale jediný oddíl, který se na to specializuje, jak říkám, těchto důkazů bývá velké množství a takových pracoven, kde pracuje hned několik specialistů, je v laboratoři několik.

JC: Jsi u týmu nejkratší dobu. Není to občas nepříjemný nebo špatný pocit?

NBV: Skoro si to neuvědomuju. Moje pracovní zkušenosti jsou velké, u Kriminálky Miami nedělám DNA poprvé. Každopádně je to určitě nová zkušenost. Ostatní mě skoro ihned vzali, já jsem nikdy neměla problém začlenit se. Nikdo mi nepřipomíná, že jsem v podstatě nováček. Snažím se svou práci vykonávat svědomitě. Horatio to dokáže doopravdy ocenit.

JC: Stále jsi tedy agentkou FBI? Jaké to bylo ze začátku? Co po tobě vlastně chtěli? Jestli se teda můžu ptát...

NBV: Finance a zase jenom finance. Vedení se rozhodlo, že na dotování Kriminálky Miami už nemá peníze, takže požádali FBI, aby tam poslali někoho, kdo se tam porozhlédne a bude donášet. Tím "holubem" jsem měla být právě já. Zezačátku jsem s tím neměla problémy, v podstatě jsem sdílela jejich názory. Jenomže po čase, kdy už jsem si na všechny ty lidi zvykla, zjistila, že jsou skvělí a že si nezaslouží, aby se jim stalo to, za co já tam bojuju, tedy aby jim to tam celé zavřeli, začalo to pro mě být těžké. Přestala jsem jejich vyšetřování prozkoumávat tak bedlivě a přestala jsem vedení říkat každý detail. Brzy zjistili, že se mi tam zalíbilo a že kriminalisté jsou mi milejší, než agenti z FBI. Tak tam šli udělat kontrolu. No a vyšlo najevo, kdo je vlastně ten donašeč. To pro mě bylo opravdu těžké.

JC: To chápu. Zůstal alespoň někdo, kdo by tě za to neodsoudil?

NBV: V těhle situacích poznáš, jaká je pravá povaha člověka. Jsou tací, kteří se mnou dodnes mají problém, protože to zkrátka nepřekousli - a já jim to samozřejmě nevyčítám - pak jsou ti, kteří to stále mají na paměti, ale dali mi jako kolegyni druhou šanci. Pak jsou tací, kteří se pokusili vcítit do mé situace a nechali si to vysvětlit. Třeba Calleigh nebo Horatio. Ryan to překonal a jsme kamarádi pořád. Mám ho opravdu ráda, je to moc dobrý kriminalista. Ale Eric, ten mi to asi nikdy neodpustí - ačkoliv to na sobě nedává znát - nejspíš si pořád myslí, že jsem s ním tenkrát byla jen proto, abych z něj vytáhla nějaké informace.

JC: A byly v tom nějaké city?

NBV: Určitě.

JC: Vypadá to, že FBI se chtěla Kriminálky Miami zbavit, ale mezitím si spíš podřízla sama pod sebou větev... Kvalitu vaší práce přece nelze přehlédnout...

NBV: Ano, taky mám ten pocit. Z tohoto důvodu se snažíme chybovat co nejmíň. Oni si totiž hledají i tu nejmenší záminku, na čem nás potopit. Vždycky to pak schytá Horatio. A hned po něm já... Ale nestěžuju si. Mí kolegové jsou pro mě opravdu důležití a jsem ochotná se za ně rvát.

JC: To bylo vidět, když ses pokoušela krýt Valeru a ona tebe v případu vraždy tvého ex-manžela...

NBV: (-- diví se --) Páni, ty to bereš takhle? To mě docela překvapuje... Mile překvapuje. Nenapadlo by mě, že by to někdo mohl brát jako projev přátelství... Ten případ byl velice komplikovaný, vlastně jsme ani jedna nelhaly. Musely se jen zjistit další okolnosti. A ty byly celkem komplikované... Vážně si myslíš, že to bylo přátelské? Tos mi udělala opravdu radost...

JC: Zůstáváš někdy v práci přesčas?

NBV: Někdy to prostě nejde jinak. To dělá každý policista. (-- usmívá se --)

JC: Čím to, že jsi zezačátku pobývala jen v laboratoři a v současné době smíš odebírat důkazy na místě činu?

NBV: No, už dřív jsem o to projevila zájem. Jednou jsem pomáhala Ryanovi. On se pak zmínil Horatiovi, že by mě jako posilu docela bral. Horatio si mě chvíli prověřoval a nakonec mě k tomu pustil. Vídat se s kolegy i v terénu a nejen v laboratoři docela dost upevňuje vztahy.

... v soukromí?

JC: Mě i mé čtenáře (čtenářky) by zajímalo, jak to děláš, že jako policistka vždycky vypadáš tak dobře, takže se tě zeptám, v kolik ráno vstáváš?

NBV: (-- smích --) Tak takovou otázku jsem doopravdy nečekala. Jsi fakt originální. Ranní vstávání mi nikdy nevadilo, takže pro mě není problém vstávat v půl šesté. Pracujeme od osmi, tak si to spočítej - než se vyhrabu, nasnídám a upravím, trvá to asi dvě hoďky a půl hodiny cesta do laboratoře...

JC: Máš nějakou oblíbenou módní značku?

NBV: Ani ne, oblékám se do toho, v čem se sama sobě líbím. Mám ráda barvy a pestré oblečení. Ráda to kombinuju. Připadá mi to originální.

JC: Bez čeho bys nemohla žít?

NBV: Bez práce, odpočinku, moře a spánku! (-- smích --)

JC: Máš ráda vaření?

NBV: Když nevařím pro sebe, tak ano. Ale připadá mi zbytečné vyvařovat sama pro sebe, když to nikdo jiný neocení. Zabere to hafo času a navíc po tom zůstavá strašný nepořádek. Pokud to ale má být pro přátele nebo rodinu, docela mě to baví.

JC: Rozumíš si s některými kolegy i mimo laboratoř?

NBV: Calleigh je výborná společnice pro zábavu a pro inteligentní rozhovory, Ryan je zase přítel do nepohody.

JC: Jak jsi to vlastně měla se svým ex-manželem?

NBV: S Nickem? Ze začátku to byla úplná pohádka. Scházeli jsme se, milovali na těch nejneobvyklejších místech a vypadali jsme, jako kdyby nám bylo patnáct a ne třicet. Jenže každá pohádka musí někdy skončit. Pohádky nebývají opravdové. Po svatbě se to všechno najednou otočilo. Nick se začal chovat divně. Už ke mně nebyl tak milý jako dřív a celkově to šlo z kopce. Když jsem se mu snažila vzdorovat, hrozně na mě křičel. Jednou mě dokonce i praštil. V tu chvíli jsem si řekla, že tohle nemám zapotřebí a odešla jsem od něj. Od té doby mi dělal neustálé naschvály. Bylo to i před soudem, nejdřív se on nesměl přibližovat ke mně, pak zažaloval on mě a já se nesměla přibližovat k němu. Byla to fraška. Málem jsem kvůli němu přišla o práci. Víš, přiznám se, že jsem často měla sto chutí mu něco provést, nějak se mu pomstít, ale když nakonec tak hnusně zemřel - bylo mi ho neskutečně líto. Navíc okolnosti té jeho smrti byly... smutné. V tu chvíli ti dojde, jak jsou lidské vztahy neuvěřitelně komplikovaná věc. A mně taky došlo, že i navzdory všem těm věcem z minulosti ho mám pořád strašně moc ráda. Už ho sice nemiluju a nechybí mi jako kousek mě samotné, ale vložila jsem do něj kus svého života, a na to se prostě nezapomíná. Měl svoje slabé chvilky, ale na druhou stranu to uměl být fajn kluk. A jak mi Horatio tehdy poradil - snažím se v hlavě zachovat jen ty šťastné vzpomínky a ty smutné a bolestivé zahrabat někam hluboko...

JC: To mě moc mrzí, Nat. Jistě to muselo být těžké. Vůbec si to nedokážu představit. Divím se, že jsi to zvládla.

Máš nějaké sourozence?

NBV: Nebylo to lehké, ale život ti holt do cesty někdy postaví mnoho překážek. Překonat je prostě musíš. Od toho jsou přátelé. Nebo sourozenci. Mám sourozence, mladší sestřičku. Zbožňuju ji.

JC: Myslím, že je to všechno, co jsem se o tobě chtěla dozvědět. Jsem ráda, že ses mi svěřila, děkuji ti za odpovědi i za tu skvělou kávu.

NBV: Vůbec mě to neobtěžovalo, byla jsem ráda, že si o tom můžu s někým popovídat. Zase někdy přijď na kafe a na sušenky.

Natalie se prostě necítí svým kolegům dost dobrá. Stále si vyčítá, že to byla právě ona, kvůli komu měli takové problémy. Ačkoliv si osobně myslím, že všichni už jí to alespoň zčásti odpustili, přeju jí, aby se její vztahy s kolegy do budoucna vylepšily... Ona to totiž vážně neměla nikdy zrovna lehké. Podle mě je to skvělá ženská. Jen vám kluci neradím se o ni moc pokoušet - její city jsou momentálně dost pošramocené. Držím palečky, ať se to jednou zlepší. Jestli se ještě někdy potkáme, budu se jí v tom snažit pomoct.

Soudě podle rozhovorů můžu říct, že Horatio má ve svém týmu samé zajímavé lidi. Ostatně jsem zvědavá, co mi o tom poví on sám...