Den jedenáctý: Z mafiánského účetního členem Interpolu

Už jsem ani neměla v plánu vůbec někdy zajít k moři, projít se po Ocean Drive nebo po Miami Beach (leda pracovně!). Už jsem prostě tak nějak automaticky počítala s tím, že vyšetřím s kriminalisty ten zapeklitý případ. Za tři dny jsem měla jet domů. Čekaly mě ještě asi dva rozhovory, výslechy, analyzování důkazů a výjezdy s mými novými kolegy. Už jsem si začínala pomalu zvykat. Ne snad, že by se mi nestýskalo po domově, chybí mi ten klid a všechna ta pohoda Českých Budějovic bez vražd, násilných zločinů a čtyřicetistupňového sluníčka, ale na druhou stranu se mi odtud vůbec nechce. Škoda, že se nemůžu rozpůlit. Kdyby to šlo, život by se zdál v mnoha ohledech o tolik snazší...

V laboratoři to zase žilo. Kriminalisté se tentokrát do vyšetřování pustili opravdu s vervou. Tim přišel dnes do práce brzo - sotva se stačil na pár hodin vyspat - protože už chtěl mít očištěné ty pásky, které jsme včera našli u pana Westa v jeho ventilační šachtě. Jak asi víte - jen pro připomenutí - West ty pásky ukradl z ohořelého auta několik chvil potom, co explodovalo, takže to stihl ještě před tím, než přijely policejní vozy. Což nám samozřejmě přidělává práci, všechno teď záleží na Speedlovi, vůbec není jisté, zda se podaří ty pásky očistit. Pokud ano, můžeme proti těm new yorským chlapům získat přesvědčivé důkazy - které nemůže přehlédnout ani ten nejpodplacenější soudce v Miami nebo v New Yorku - protože ukrást kazety z místa činu, to není jen tak. Musejí být velice důležité. Ovšem jestli se je nepodaří zanalyzovat, new yorští mafiáni nám proklouznou mezi prsty a se smíchem na rtech, kterým se nám budou smát do obličejů, si odletí zpět do New Yorku a budou dál podplácet, provozovat nelegální obchody a vraždit, jen proto, aby si namastili kapsy penězmi, které jim vůbec nepatří.

Ryan s Horatiem byli vyslechnout pana Laseru, toho, pro něhož pan West údajně měl pracovat. Bohužel se o jejich chystané návštěvě předem dozvěděl a když ho navštívili, měl u sebe čtyři právníky a neustále opakoval: "Nic vám neřeknu, protože na mě nic nemáte." Právníci ale naštěstí nemohli nic udělat se skutečností, že auto pana Lasery bylo nejen na místě činu v močálech, ale taky se pokoušelo na mě zaútočit v ten den, kdy jsme si jeli pro Westa. Calleigh tedy konečně získala povolení k odtahu jeho černého porshe a společně s Ericem se pustila do hledání čehokoliv, sebemenší titěrnosti, která by nám pomohla panu Laserovi zamést škodolibý úsměv z tváře. Každá malá stopa nám taky mohla vysloužit jeho předvolání k výslechu nebo povolení k prohlídce jeho domu. Byli jsme taky dost tlačení časem, protože jak pan West, tak pan Lasera se mohli co chvíli rozhodnout, že odletí zpátky do New Yorku. Pan West byl totiž jen v předběžném zadržení, vlastně ho nemůžeme zatknout dokud neskončí vyšetřování a dnes ráno se dostal ven na kauci. Bohužel nespáchal žádný zločin, který by nespravila velká pokuta. On 'pouze' ukradl důkazy z místa činu a 'pouze' kladl odpor při zatýkání. Měli jsme na něj jen to, že je spoluúčastník vraždy, a k tomu jsme taky potřebovali svědectví pana Lasery, neboť otisk boty pana Westa, nalezený na místě činu sice dokazuje, že tam byl, ale neříká, kdy tam byl. Potřebovali jsme buď svědectví Lasery, nebo přiznání Westa. Obojí se zatím zdálo tak vzdálené jako Vánoce v červenci.

Natalie Boa Vista prozkoumávala minulost našich obětí, hlavně pana Owena McGilla, zda nedojde k nějakým přesnějším informacím uvádějícím, pro koho přesně pan McGill pracoval a proč se spolčil právě s new yorskou mafií.

Já už vlastně nemusela dělat vůbec nic. Přijela jsem do Miami s tím, že bych ráda pozvedla reputaci kriminalistické laboratoře v Miami-Dade. Pokud ale kriminalisté rozpletou případ s new yorskou mafií, pokud se jim podaří usvědčit pachatele z trestných činů vraždy a organizovaného zločinu, pak nejen, že na ně budou lépe pohlížet ti z interpolu - kterým na tomhle případu dost záleží, řešíme přeci občany státu new york - ale pokud miamská kriminálka dostane mafiány, pak už nikdy nikdo nebude pochybovat o jejich schopnostech. A pokud si to snad někdo zkusí - třeba Stetler, kupříkladu - s kladnými ovacemi se rozhodně nesetká...

Já konkrétně jsem se měla právě přidat k Ericovi a ke Calleigh a podívat se, jak vypadá takové prohledávání vozu. Zamířila jsem tedy do šatny a vzala jsem si laboratorní plášť, bez kterého mi do garáže nedovolili vstoupit...

V garáži kriminalistické laboratoři to bylo jako v automobilce, jenže obráceně. Tady se auta nedávala dohromady, nýbrž rozebírala. Oba laboranti si práci rozdělili - Calleigh prohledávala vnitřek (potahy sedaček, volant a pedály), zatímco Eric si vzal vnějšek (okénka, zrcátka, pneumatiky, lak...).

"Ahoj," pozdravila jsem, když jsem vešla do garáže. Calleigh i Eric měli na sobě právě takové ty velké oranžové brýle, aby viděli v ultrafialovém světle, takže vypadali docela vtipně.

"Zdravím," zvolala Calleigh a znovu se věnovala své práci. Eric mi namísto pozdravu věnoval okouzlující úsměv.

Nijak mi to nevadilo.

"Našli jste něco?"vyzvídala jsem.

"Ale jistě," usmála se Calleigh. "Máme tu otisky prstů z volantu, útržek nějaké látky z bočního okénka u řidiče a z vlasu, který jsem právě našla na sedačce řidiče možná dostaneme DNA."

"To vypadá jako usvědčující důkazy..." konstatovala jsem.

"Ano. Kdo hledá, ten najde." odpověděla Calleigh a sklonila se zpátky ke svým pedálům.

"Naštěstí pan Lasera nestihl své auto umýt," dodal Eric. "Takže na laku a na pneumatikách ulpělo dost látek. Na první pohled to vypadá jako bláto a výpary z benzínu. Řekl bych, že tohle auto rozhodně bylo v miamských bažinách, ale to samozřejmě potvrdí až analýza."

"Pořád mi není jasné, proč bylo v miamských mokřinách tolik benzínu." vyzvídala jsem. Kdyby tam ten benzín nebyl, to auto by přece tak rychle nevzplanulo... Vzápětí mi došlo, že by je potkal stejný konec. Buď by jim selhaly brzdy a narazili by do nějaké překážky, nebo by jim West prohnal kulku hlavou, jak to sám řekl. Anebo by prostě umřeli strachy z toho, že je pronásleduje new yorská mafie. Není to vlastně jedno? Tak jako tak, když se člvěk dostává pořád hlouběji do toho případu, tím víc na něj osudy obětí doléhají. Tím víc chce chytit pachatele. Tím víc je na něj naštvaný.

Calleigh si povzdechla. "Proč byly ty močály nasáklé benzínem? Každý den se tam prožene stovka pytláků a jiných, kteří chtějí dělat něco nezákonného nebo se zbavit stop. To, že lidi lijou benzín ze svých aut do miamských močálů se tady dávno přestalo považovat za zločin. Nemáme prostě dost lidí na to, abychom mohli ve dne v noci hlídat každého pytláka, který se tam mihne."

"Když dokážeme, že to auto řídil Lasera, za co ho budeme moci zatknout?"

"Za spoluúčast na vraždě, přinejmenším." odpověděl Eric.

"Vypadá to, že v tom autě neseděl nikdo další. Už delší dobu v něm jezdil sám. Zřejmě i v době vraždy." oznámila Calleigh. Pak se podívala do přihrádky u spolujezdce a zatvářila se vítězoslavně.

"Jestli to vyjde, budeme ho moci zavřít i za vraždu." v ruce držela nůž. "Jsou na něm otisky." Vytáhla z kufříku pásku a opatrně je sejmula.

"Tím klidně mohl proříznout ty brzdové hadičky i hadičky u volantu." zvážil Eric.

"Našli jsme otisky prstů z volantu, vlákno z bočního okénka u řidiče, vlas a nůž. Myslím, že na usvědčení to bude stačit. Porovnám čepel toho nože s okrajem rozříznutých hadiček, jestli najdu shodu." usmála se nakonec Duquesneová.

Pane Lasero, asi jsme tě dostali, pomyslela jsem si, když jsem společně s Ericem a Calleigh opouštěla garáž. Měl bysis najmout další čtyři právníky.

Zpět v laboratoři. Bylo mi řečeno, že detektiv Speedle už očistil pásky nalezené včera ve Westově domě a mám ho následovat do oddělení audiovizuálních důkazů. Prima, posílají si mě tady od jednoho ke druhému jako pingpongový míček. Nevadí, dost na tom, že jim visím na krku.

Vzhledem k tomu, že v oddělení audiovizuálních důkazů jsem ještě nebyla a nikdo mi neukázal, kde se nachází, chvíli jsem po laboratoři bloudila. Když jsem ale za jednou prosklenou stěnou spatřila Tima s nohama na stole a s podřimujícím výrazem ve tváři, bylo mi jasné, že jsem na správné stopě.

Naschvál jsem zavrzala s dveřmi, abych ho probrala. Pak jsem s nimi pro jistotu třískla, když jsem je zavírala. Vzápětí jsem pověsila plášť na věšák vedle dveří (no co, sám ho taky na sobě neměl) a přisunula jsem si židli hned vedle něj.

"Ahoj," usmála jsem se. "Snad vás nebudím."

"Ne, to ty dveře." odpověděl Tim rozmrzele. "Kde jste? Čekám tu na vás snad půl hodiny."

"Tak dlouho snad v práci zase nejste." protestovala jsem. "Nemusel jste čekat, klidně jste mohl začít beze mě."

Podíval se na mě ve smyslu: proč mi to někdo nemohl říct dřív? a pak radši pustil přehrávání.

Ukázalo se, že jeho několikahodinová práce se vyplatila. Pásky - teď už srovnané - zachovaly celkem ostrý a zřetelný zvuk. Zvuk několika hlasů.

"Zaútočíme na ten člun přesně v osumnáct nula nula. Miamský přístav. Podle mých informátorů by tam mělo být několik kilogramů koksu, zboží za pár tisíc. Hlavně tam musíme být dřív než El Grego."

"Jasně. A když tam jeho lidi náhodou budou dřív?"

"Co by? Postřílíme je. Ten chlap se musí naučit, že do mých kšeftů nemá co strkat nos. McGille, tvůj úkol je jasný - zařídíš, aby na nás nepřišli poliši. Vypíšeš faktury podle kterých jsme převzali dodávku starých artefaktů. Pro legální obchody, rozumíš?"

"Jasně, jako vždycky, Paule."

Timmy pásku v tu chvíli stopnul.

"To poslední říká naše oběť! Slyšíte? Oslovují ho příjmením."

"Jo, zřejmě k nim patřil," seznala jsem. "Opravdu jim dělal účetního. Ale o jaké zásilce koksu to mluví? A kdo je El Grego?" nechápala jsem.

"Proč si ale ten rozhovor nahrávali?" nešlo do hlavy zase Timovi.

"Moment - nezdá se vám, že ten rozhovor je trochu zastřený? Ty hlasy... Jako by příjem něco rušilo. Ale hlas naší oběti - Owena McGilla - je slyšet naprosto zřetelně. Zkuste to znovu přehrát."

Tim párkrát klikl myší.

Zatímco ve větě Pro legální obchody, rozumíš? byl slyšet nějaký ruch, následná odpověď Jasně, jako vždycky, Paule, byla naprosto čistá.

"Jakto?" nechápala jsem.

V obličeji Tima Speedla se objevil chápavý výraz. Malá žárovička v jeho mozku se rozsvítila. Už tomu pomalu začínal přicházet na kloub. "Oni to nechtěli nahrávat. To Owen to nahrával. Možná měl diktafon schovaný ve vnitřní kapse saka nebo bundy, takže byl k jeho rtům nejblíž a zaznamenal přesně to, co říkal. Ostatní ale seděli dál - možná u nějakého stolu, kdoví - a diktafon je nemohl přesně zaznamenat." konstatoval Speedle. "Zkusíme to pustit dál."

Následující rozhovor probíhal zřejmě po události s domlouvaným útokem na Miamský přístav.

"Do háje! Jak se o té akci mohli dozvědět poldové? Někdo to musel prásknout, někdo v tom musí mít prsty!"

"Já nevím, co se stalo, Paule! Příshám, nemám tušení, jak se to mohli domáknout!"

"Nekecej, McGille. Ty jediný jsi věděl, co se chystá. Jen ty a já! A ode mě to nemají."

"Přísahám, že jsem jim nic neřekl!"

"Máš poslední šanci to napravit. Nebo se přiznat."

Konec. Buď došla páska nebo ten diktafon někdo v tuhle chvíli vypnul.

"Lituju. Víc se mi nepodařilo z těch pásek dostat." řekl omluvně Tim.

"Tady asi naše oběť začíná mít první problémy." zvážila jsem. "Podezřívají ho, že nějaké informace prozradil policistům." pak už stačilo jen si ho prověřit, tak to mafiáni dělají. Přišli na diktafon v jeho saku i na šeky podepsané jakýmsi panem Hawtonem...

"Kdo je sakra ten El Grego? Copak v poslední době někdo napadl Miamský přístav?" pokračovala jsem.

Speedle se až mračil, jak usilovně přemýšlel. Nakonec bezmocně zakroutil hlavou. "Nevím. Nevím o žádném útoku. Ale... zásahovka měla před pár dny v Miamském přístavu nějakou akci. Ověřím to." řekl Speedle. "Jestli chcete, můžete tady zůstat a dál ty záznamy prozkoumávat. Já zjistím, co dělala zásahovka v Miamském přístavu."

Přikývla jsem na znamení, že klidně může jít a já si tu ještě chvíli posedím se záznamy.

Tak za prvé jsem chtěla vědět, kdo je ten Paul. Paul... Paul... To jméno jsem, zatraceně, už někde slyšela... Taky jsem ten hlas poznávala z výhružných nahrávek ze záznamníku Owena McGilla. Pustila jsem si oba ty záznamy ještě jednou. A v tu chvíli mi to došlo - Paul Lasera. Tak se přece jmenuje ten chlap, co ho Horatio tak touží chytit. Ten co má za zadkem bandu advokátů a tvrdí, že na něj nic nemáme. Teď už máme. Tyhle záznamy dokazují, že organizuje zločin v Miami.

Ale proč Owen McGill ty rozhovory nahrával? Co se stalo v Miamském přístavu? A kdo je El Grego? Na tyhle otázky jsem našla odpověď o půl hodiny později v zasedací místnosti, kde jsme se zase všichni sešli...

"Takže drazí přátelé, doufám, že máte pro mě nějaké dobré zprávy, protože já bych už strašně rád dostal pana Laseru za mříže a soud mi stále nedal příkaz k jeho zatčení. Všichni víme, že tam patří už jedenáct let." uvítal nás všechny Horatio. "Copak nám prozradilo jeho superdrahé porshe?"

"Spoustu věcí." začala Calleigh. "Můžeme s jistotou říct, že to auto řídil a to v případě vraždy rodiny McGillů i v případě útoku na policisty před dvěma dny. Na volantu jsme našli jeho otisky prstů - jsou v databázi AFIS ještě z těch předchozích případů. Bývá na seznamu hledaných docela často. Vlas, který jsme našli na sedačce, obsahoval váček, takže z něho šlo určit DNA. Opět pan Paul Lasera. A látka, která uvízla v bočním okénku u řidiče pochází z jeho saka. Z toho samého, které bylo na místě činu."

"Výborně, Calleigh. Jak se ta látka mohla dostat na boční okénko?"

"Nad tím už jsme taky přemýšleli, Horatio." přidal se Eric. "Vycházíme z předpokladu, že Lasera se vykláněl ven - možná se na prchající vozidlo pokoušel střílet - rukáv saka se mu zadrhl za okraj okénka. No a když ruku zase zandal zpět do auta, látka se zasekla a utrhla se."

"To ale nedokážeme, bude to sporné." protestoval Ryan.

"Ne, pokud se nám pod ruce dostane jeho oblečení. A my to oblečení dostaneme. Co ten nůž?"

"To nejlepší nakonec," usmála se Calleigh. "Porovnala jsem ostří nože s řezy na hadičkách. Vědecké testy dokazují, že hadičky přeřízla tahle čepel. Otisky na rukojeti opět patří panu Laserovi."

"Víte, co mám rád na mafii?" usmál se Horatio.

Všichni jsme se na něj podívali dost udiveně - on má mafii rád?

"Ne, co?" chtěl vědět Tim.

"Nikdy po sobě neuklízí. Jsou totiž tak arogantní, že si myslí, že můžou každého podplatit, a že pak na ty jejich drobné nehody zapomeneme. Tady jim to ale nevyjde. Co ty pásky, Speede?"

"Ty pásky pochází z diktafonu. Zachycují rozhovory mezi naší obětí a Laserou. Také dokazují, že Lasera je vlivnou osobou organizovaného zločinu tady v Miami."

"Tak proto pro ně West běžel až k jedoucímu autu..." usmál se Horatio.

"Taky je jasné, že ty záznamy byly pořízeny potají. McGill chtěl Laseru dostat do vězení. Myslím si, že ty záznamy chtěl nakonec předat policii a usvědčit ho."

Horatio přikývl. "Natalie?"

"Trochu jsem zapátrala v jeho minulosti," spustila Boa Vista. "Zjistila jsem, že Owen McGill není jeho pravé jméno. Proto jsme nemohli zjistit, pro koho pracuje. Je to jen pseudonym. Jeho pravé jméno je Oliver Peterson. Pracoval pro Interpol."

"Počkej - a jeho rodina byla pravá?" zamračila se Calleigh.

"Ano, DNA dokazuje pokrevní příbuzenskost v první linii. Zřejmě i jim změnil jména."

"Takže tak je to - Interpol chtěl nachytat pana Laseru při činu a přitom přišel o svého agenta. Time, co ten telefonát ohledně Miamského přístavu?"

"Zásahovka potvrdila, že v den, o kterém se Owen - vlastně Oliver - baví s Laserou, byla v Miamském přístavu. Peterson jim poskytl informace o Laserových dalších nelegálních aktivitách. Pak namluvil Laserovu gangu, že by se v Miamském přístavu mohl objevit i konkurenční gang, nějaký El Grego. Ve skutečnosti ale žádný konkurenční gang neexistuje. Místo toho tam čekala zásahová jednotka."

"Páni... Už dávno mohl sedět za katrem..." ujelo mi.

"Co selhalo? Proč se zásahovce nepodařilo ho zatknout?" nechápal Ryan.

"Zřejmě podcenili kvalitu Laserových sil. To víš - mafie, to znamená spousta zbraní a spousta zkušeností se střílením. Jednoduše je přeprali a utekli." odpověděl Speedle.

"Takže Peterson byl informátor, kterého do Laserova gangu nasadili, aby ho usvědčili a aby ho mohli zavřít." hádal Horatio.

"Ano. Tyhle nahrávky i šeky, které jsme našli na místě činu, měly zřejmě sloužit jako důkazní materiál pro policii." řekl Tim. "Ty šeky dokazují, že Lasera podplácí policisty a soudce a to jak v New Yorku, tak v Miami."

Pomalu to vypadalo, že tenhle případ se blíží ke konci.

"Takže měli zálusk jen na Olivera Peterse. Nepočítali asi s tím, že v tom autě bude sedět celá rodina." zvážil Eric.

"Jak jde o prachy nebo o mafii, rodina jde holt stranou." odvětil Horatio. "Vypadá to, že Lasera se rozhodl nejen páchat zločiny v New Yorku, ale i tady v Miami. To mu už ale opravdu neprojde. Zítra seženu povolení a přísahám, že toho chlapa už na svobodu nepustím. Týme, odvedli jste dobrou práci. Děkuji vám."

Bez soudního povolení se asi nehneme.

Timmy, není to práce, ale poslání, pamatuj...

Tahle práce má hromadu příjemných stránek. Výpary holt patří k těm negativním.

Sorry jako. Málem není úplně!

Víš Nat, jsem z toho stejně tak smutná jako ty...

Naschvál to asi nebylo. Spíš mu to bylo úplně jedno. To bývá slabinou těch, kteří si myslí, že jsou nad zákonem...

Riziko povolání, je holt riziko povolání. Já už teď ale vím, že když jsem do toho tak zabředla, dlouho mi jejich osud nedá spát...

Jen do toho, šéfe...

Konečně se nám všem dostalo alespoň trochy klidu a odpočinku. Usvědčující důkazy jsme měli, zítra se nejspíš ten případ uzavře. Samozřejmě jsme se na to všichni těšili. Na to, že new yorského gangstera dostaneme tam, kam patří a na to, že o práci kriminalistické laboratoře v Miami-Dade už konečně nebude nikdo pochybovat.

Ale já se svým vyprávěním ještě nekončím. Ještě jsme totiž Laseru nechytili. Taky nezapomínejte, že tohle byl teprve můj jedenáctý den v Miami. A já jsem přijela na čtrnáct...