jeanette's world

Už vás někdy napadlo, jak asi vypadá takový normální den miamského kriminalisty? Je sice fajn koukat se na seriál a myslet si, že tak policisty do detailu známe, ale opak je pravdou! Vyjela jsem si po půl roce na víkend do Miami, abych zjistila, jak to s nimi je. Samozřejmě jsem si vybrala detektiva Speedla. Celý jeden den jsem se ho pokoušela sledovat tak, aby na mě nepřišel a snažila jsem se zdokumentovat jeho každodenní pracovní den. Ale nesmíte mu to prozradit! 5:45 ráno Je to možná jenom naše česká výhrada, zamykat si na noc byt? Tak jako tak, dveře od bytu Tima Speedla v Coral Gables jsou odemčené. Vím přesně, kde ho hledat, z mého nedávného letního výjezdu do Miami bych tam došla snad i poslepu (však vy víte...). Dveře se bez sebemenšího problému otevřou. Dokonce ani nezavržou! Je zhruba pět ráno, všude tma, ticho a neuvěřitelný klid. A víte proč? Detektiv Speedle totiž spinká! 6:00 ráno Sedím si takhle spokojeně na křesle v Timově ložnici, sleduju jak spí a přitom na něj dopadá

Horatio Caine držel své sluneční brýle v rukách a pohrával si s nimi, než mu otevřeli hlídači z místních zadržovacích cel. Tyto cely se nacházely přímo na stanici, bylo jich pár, jen pro ty, které bylo třeba zadržet jen na chvíli. Nemusel chodit moc daleko. "Poručíku, je jediná, koho tu pro dnešek máme. Pořád brečí. Nepřestala ani na chvíli od té doby, co je tady." Řekl strážník, když otevřel Horatiovi dveře. "To je v pořádku, já už se o to postarám. Můžete jít domů. Tahle dívka tu dnes nebude nocovat." Strážník věnoval Horatiovi chápavý pohled. Než odešel, odemkl celu, ve které seděla Jill Abottová. Oranžové "pyžamo", uniforma, kterou zadržení dostávali, když jim bylo zabaveno oblečení, na ní visela a byla jí velká, vypadala jako pytel. Také dost kontrastovala s její světlou kůží a s jejími blonďatými, nepatrně nazrzlými vlasy. Seděla na lavičce. Z očí se jí řinuly velké slzy. Když mříž zavrzala, utřela si oči a vzhlédla. "Strážníku, nechte mě tu s n

Dveře od laboratoře identifikace otisků prstů zavrzaly. Eric Delko se netrpělivě opíral o stůl a oči měl přilepené k obrazovce počítače, kterým se snažil najít alespoň jednu shodu. Už dvě hodiny to ale bylo marné. A to měl pět jmen. O žádném z nich počítač v životě neslyšel. To byla velice divná náhoda. Eric byl ale trpělivý kriminalista. Projít celou databázi kriminálníků není jen tak. I na počítač toho bylo přeci jen trochu moc. Vrznutí dveří od jeho laboratoře samozřejmě donutilo Delka vzhlédnout. "No ne, už jsem myslel, že jsi na svého milovaného kamaráda pro samý zápal práce úplně zapomněl." Speedle tenhle Ericův pohled znal. Pozvednuté obočí, široký úsměv ve tváři a téměř nepokazitelná dobrá nálada. Něco ho zřejmě velmi rozveselilo. "Měl jsem na stole nějaké oblečení, ze kterého se stal klíčový důkaz. Ale jestli chceš, tak já můžu zase jít…" odpověděl ledabyle. Teď už na obrazovku bezmocně hleděli dva detektivové v laboratorních pláštích. "No, dneska jsi

Nedalo mi to. Hned jak jsem dorazila na komisařství, zadala jsem do databáze jméno Jill Abottová. Tohle nebyla trestanecká databáze, tam bych se Jill pravděpodobně nedopátrala. Policie disponuje ještě druhou, veřejnou databází, kde je jméno každého občana státu Florida. Je k ní připojená každá škola, každá nemocnice, každý soukromý podnik. Stačí mi jenom zadat povel a okamžitě se mi zobrazí lékařské záznamy, studijní záznamy, osobní údaje, na cokoliv si jenom vzpomenu. Jednotlivé databáze jsou navzájem propojeny, dozvíme se všechno od bankovních transakcí přes členství ve všech možných klubech a organizacích třeba až k seznamu všech zaměstnání, která ta či která osoba kdy zkoušela dělat. Přístup do této databáze je samozřejmě přísně hlídaný, protože ukazuje veškerá osobní data a informace a musí se předejít případnému zneužití. Každý, kdo chce v této databázi vyhledávat, musí zadat číslo policejního odznaku, přesný čas a důvod, kvůli kterému do databáze vstupuje. Některé záznamy jsou n

Mohlo být půl čtvrté odpoledne. Velké policejní vozidlo s nápisem Policie Miami - Dade zastavilo před hotelem Aqua Beach, který se pro kriminálku momentálně stal víc než zajímavým. Eric Delko vystoupil, zabouchl dveře a poctivě auto zamkl. Kufřík s nástroji nechal uvnitř, teď ho potřebovat nebude. Šel jen pro seznam. Ačkoliv zábava ve všech klubech v Miami začínala teprve po setmění, tady už teď hrála hudba a kolem baru se pohybovalo několik veselých osob. Servírka za ním se otáčela tak hbitě, div se nepřerazila, aby vyhověla zákazníkům. Eric si pomyslel, že ji to buď hodně baví, nebo to tak má prostě nařízené. Když Delko vstoupil, několik dívek - včetně pohledné servírky - se na něj se zájmem podívalo. Byl pohledný a věděl to o sobě. Na takové reakce byl poměrně zvyklý. A dělalo mu to dobře. Nehledě na to, že ve své světlé, slušivé košili, která provokativně kontrastovala s jeho tmavší pletí, se sem dokonale hodil. Zamířil k baru. Servírka se zdála potěšena. Najednou se ve víru práce