Kapitola 9: Žádný podezřelý

Dveře od laboratoře identifikace otisků prstů zavrzaly. Eric Delko se netrpělivě opíral o stůl a oči měl přilepené k obrazovce počítače, kterým se snažil najít alespoň jednu shodu. Už dvě hodiny to ale bylo marné. A to měl pět jmen. O žádném z nich počítač v životě neslyšel. To byla velice divná náhoda.

Eric byl ale trpělivý kriminalista. Projít celou databázi kriminálníků není jen tak. I na počítač toho bylo přeci jen trochu moc.

Vrznutí dveří od jeho laboratoře samozřejmě donutilo Delka vzhlédnout.

"No ne, už jsem myslel, že jsi na svého milovaného kamaráda pro samý zápal práce úplně zapomněl."

Speedle tenhle Ericův pohled znal. Pozvednuté obočí, široký úsměv ve tváři a téměř nepokazitelná dobrá nálada. Něco ho zřejmě velmi rozveselilo.

"Měl jsem na stole nějaké oblečení, ze kterého se stal klíčový důkaz. Ale jestli chceš, tak já můžu zase jít…" odpověděl ledabyle.

Teď už na obrazovku bezmocně hleděli dva detektivové v laboratorních pláštích.

"No, dneska jsi se napracoval dost, jak jsem viděl, tak se nepřemáhej a zase to s tou prací nepřeháněj." Poťouchlý úsměv z Ericovy tváře nemizel. Speed měl tu smůlu, že Delkův smysl pro humor důvěrně znal. Otráveně protáhl oči směrem ke stropu a ledabyle založil ruce do kapes pláště.

"Já pro svou smůlu často zapomínám, že tvoje laboratoř je přímo naproti mojí, a že ty stěny jsou prosklený."

"Jo, a že v té své laboratoři často bývám," dodal Eric. "Člověk se leccos dozví, když tam třeba jen párkrát neúmyslně zabloudí očima." Provokoval.

"Ty toho rejpání nenecháš, viď?"

"Hádám, že jsi naši novou kolegyni učil, jak těsná vzdálenost stačí k tomu, aby se důkaz dostal na vrchní část oděvu."

Timovi se v tomhle rozhovoru nechtělo pokračovat. Jednak nikomu do jeho vztahu s "novou kolegyní", jak ji nazval Eric, nic nebylo, a pak, nebyl zvědavý na to, jak si někdo přehodnotí celou situaci jen proto, že ji viděl z povzdálí přes dvě tlustá skla a k tomu pod špatným úhlem, ačkoliv se odehrála úplně jinak.

"Něco mi tehdy v létě uniklo?"

Tim si povzdechl. "To, co jsi viděl, byla rekonstrukce vraždy." Nadhodil jen tak mimochodem.

"Jasně, a ty jsi hrál nepochybně oběť." Hádal Eric.

"Ne, já jsem byl vrah." Odpověděl Speedle, opřel se o stůl a založil ruce na prsou. "Zjistili jsme, jak přesně to proběhlo, kdyby tě to náhodou zajímalo. Co v tom počítači pořád hledáš?"

Delko přestal. Zeptá se kamaráda jindy. Věděl, že je v těchhle ohledech trochu citlivý. Anebo se prostě zase příště podívá naproti. Z výrazu detektiva Croftové, který se jí zračil v obličeji, když opouštěla laboratoř pro analýzu věcných důkazů, tak jako tak usuzoval, že ji tu nevidí naposledy.

"Podíval jsem se blíž na ten klub, jak chtěl Horatio."

Speedle povytáhl obočí. "No a?"

"Zrovna, když jsem tam byl, jedna ze zaměstnankyň se právě hádala se šéfem. Neměl jsem žádné povolení, takže jsem se nemohl dozvědět víc, ani jsem se jich na to nemohl vyptávat, ale řekl bych, že s těmi holkami tam nezacházejí zrovna příkladně. Třeba ta barmanka… Za celou dobu, co jsem tam byl, se ani na chvíli nezastavila. Přitom vypadala, že by si docela potřebovala odpočinout. Zdálo se mi, že má strach jen z pouhého pomyšlení na to, že by toho na chvíli nechala. Tady dost znervózněla, když jsem jí řekl, že jsem od policie."

"Myslíš, že majitelovým prohřeškem nebude jen obchod s nelegálním zbožím?"

"Nevím… Je to jen moje domněnka. Až budeme mít povolení k prohlídce, určitě budeme moudřejší. Jistě se tam skrývá leccos. Vyžádal jsem si alespoň seznam zaměstnanců. Právě vkládám do databáze jména všech mužů, ale počítač zatím nic nenašel." Delko bezmocně zakroutil hlavou. "Chtěl jsem začít u toho, který bude mít nejlákavější kriminální historii, ale zatím jsou všichni čistí."

"Zvláštní. V tom klubu se točí drogy jako na kolotoči a žádný ze zaměstnanců nemá ani jeden záznam? Žádná drobná loupež, ublížení na zdraví nebo alespoň výhružky jako obvykle?" nechápal Speed.

"Ani pokuta za zvýšenou rychlost." Odpověděl Delko.

"Kolik lidí tam zaměstnávají?"

Eric se natáhl ke stolu pro počítačem vytištěný seznam. "Deset. Pět mužů a pět žen. Počítač prohledává čtvrtého z nich. A pořád nic."

"Když nic nenajdeme, nedostaneme povolení k odebrání otisků a vzorků." Usoudil Tim. Byl rád, že Eric se už k té příhodě s rekonstrukcí nevracel.

"Ano, budeme se muset chytit něčeho jiného. DNA z doutníku a otisky z nože nebudeme mít s čím porovnat. Snad Call přišla na něco s tou látkou."

Ještě, že dveře byly tolik pevné, kdyby to bylo jinak, nejspíš by se rozletěly na tisíce střepů. Calleigh Duquesneová se přiřítila jako uragán a na Ericův stůl hodila jakési lejstro.

"To byste nevěřili, kolik je jenom v Miami výrobců látek!"

"Taky ti přejeme příjemné odpoledne, Calleigh." Odpověděl Timmy. Na takovéhle výstupy byl poměrně zvyklý.

"To už je odpoledne?" blonďatá laborantka vykulila své už tak dost velké oči.

"Jo, za hodinu máme padla." Upozornil ji Delko. Nebýt jich dvou, Calleigh by tu nejspíš strávila noc.

"No vidíte. Doteď mi trvalo, než jsem obvolala všechny výrobce látek v Miami. Hledala jsem toho, který používá přesně tenhle druh látky a přesně to barvivo, které jsme našli na kousku z místa činu. Takoví výrobci jsou tři. Samozřejmě jsem na ně narazila až jako na poslední mezi volajícími."

"Doufám, že to bylo k něčemu, protože s otisky prstů a identifikací DNA jsme nejspíš právě zajeli do slepé uličky." Řekl Delko.

"Vážně?" Calleigh se na chvíli uklidnila a tázavě povytáhla obočí.

"Ano, žádný z těch chlapů, co tam pracují, nemá dokonce ani ten nejmenší záznam v rejstříku. Ten kousek látky je naše jediná možnost. Musíme dokázat, že patří někomu z toho podniku, jinak na nikoho z nich nic nemáme." Kroutil hlavou Speed.

"Naštěstí jenom v jednom z těch obchodů nakupovala osoba, která by souhlasila popisu našeho pachatele. Vedou si tam záznamy a dotyčný prý platil kartou, takže můžeme zjistit, kdo a kdy si to oblečení koupil. Dnes už tam jet nemůžu, protože právě končí, ale zajedeme tam zítra ráno pro další informace, dneska mi to ještě odfaxovali." Duquesneová ukázala prstem na lejstro, které leželo na Ericově stole.

"Snad to nějak pomůže." Doufal Eric.

Počítač právě zapípal. Na žádného z dotyčných nic nenašel.

"No, přátelé, navrhuji to pro dnešek zabalit." Usoudil Speedle. "Protože dneska už se stejně ničeho nedopídíme."

Kolegové neměli důvod nesouhlasit. Speedla ale ještě bodlo pomyšlení na to, že kolegyně Croftová má momentálně svůj ford na parkovišti napsaný na něj, takže se s ní dneska bude muset ještě jednou sejít… A nevěděl, jestli bude rád nebo ne. Sám nevěděl, co má od sebe v těchhle ohledech vlastně očekávat.