Našla jsem si novou závislost

Jako bych jich měla málo...
Až se někdo rozhodne, že zilegální kafe a psaní brakových fan - fiction povídek, což jsou dvě moje velké závislosti, asi můžu být vklidu. Mám další! A tu mi asi hned tak nezakážou. Utěšuje mě myšlenka, že pokud by snad k tomu někdy došlo, dřív si u té práce zkazím oči.

Někdo probdí noc na flámu, někdo s miláčkem, někdo s panákem v ruce a někdo kdoví s čím v ruce. Já... ji strávila s paletou v ruce. Bolí mě hlava, nevidím, před očima mám mžitky a pravá ruka bezděčně visí sklesle podél mého boku, protože je totálně zmožená a unavená.
Ale stálo to za to.

Velikost obrazu 40x50 cm, čas malování cca okolo 30 hodin.

Komentáře

  1. Ann Taylor26. února 2019 v 0:29

    Tyjo, super! Moc hezký! Jo, jakmile člověk přijde na to, jak funguje malování, a oprostí se od základoškolského "vycachtám štětec v barvě a udělám pár těžkopádných čar, ze kterých nikdy nebude nic hezkýho, jak to sakra ti malíři dělaj", tak to stojí za to :D

    OdpovědětVymazat
  2. stuprum26. února 2019 v 14:47

    Doporučuji ti pokračovat. Kocourci na obrazech nikdy neomrzí. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jeanette28. února 2019 v 11:40

    Ahoj oběma, díky moc :) Ann: je to super relax.
    Stuprum: U kocoruků nezůstanu, ale nehodlám s nimi ani skončit :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 8: Motorka, drink a Rory

Obrázek
"Jedna z nejtěžších věcí, které jsem se musel hned na začátku naučit, bylo oddělovat pracovní a soukromý život. A i dneska po těch letech mi to občas nedá a připouštím si to k tělu víc, než bych měl."  - Tim Speedle, operativní detektiv a laborant kriminalistické laboratoře v Miami-Dade Bylo docela legrační cestou navigovat Tima a ukazovat mu, kudy má jet, protože chtěl zapadnout do nějakého podniku, odkud bych to domů neměla moc daleko. Bohužel jsme se nedomluvili před tím, než tak zběsile odstartoval, naše domluva byla skrze dvě helmy a vítr ženoucí se přes nás rychlostí sto dvaceti kilometrů v hodině velmi obtížná. Ale docela jsme se nasmáli a náhodou jsme skončili ve stejném klubu, který jsem před nedávnem navštívila s Ann a Ericem. Tehdy to byl velmi příjemný večer. Vždycky jsem tu zažívala příjemné večery. Že by tohle byl další z nich? "Co říkáš?" ohlédl se po mně Speedle, když motor ztichl a my sesedli. "Že jsem asi na chvíli přišla o hlas! A taky o uši!
Další informace

Zlatý padák: Fakta versus Fikce

Obrázek
Ani ve Zlatém padáku jsem nešetřila náznaky, skrytými skutečnostmi a inspirací z vlastního života nebo reálného světa. Střípky opravdovosti pak pomáhají dělat příběh důvěryhodnější. Ačkoliv sice můžu poděkovat scénáristům, že Zlatý padák má do skutečného případu opravdu daleko, ani tak jsem se v některých místech neubránila kouskům reality. Schválně, odhalili jste je? Zeměpis a skutečnost Banka JP Morgan Chase , kde došlo ke ztrátě peněz, je jednou z největších amerických bankovník společností.  Roh 199té a 200té ulice , tedy konkrétně místo, kde se Jeanette a Oliver střetli v kapitole 4, v Miami také existuje. A doopravdy se nachází asi 2 kilometry od policejní stanice, jak Jeanette poměrně přesně v kapitole odhaduje. Policisté najdou oběšeného Sommera na střeše hotelu Four Seasons . Jméno tohohle hotelu se v seriálu samozřejmě nevyskytlo, vybrala jsem ho sama. A doufám, že se to jeho vedení nikdy nedozví, protože ukázat ho jako místo, kde se lidé rádi věší, rozhodně není příliš dobro
Další informace

Co jste nevěděli o Jsi jeden z nás?

Obrázek
Miluji příběhy, protože příběhy jsou neuvěřitelně tvárné, nevyzpytatelné a upřímné. Časem se zamotají a vyvíjí se společně s tím, co vám život přináší a co chcete pak v příběhu záměrně satirovat nebo nějak vystihnout. A když si vlastně uvědomím, jaká shoda náhod způsobila, že vzniklo Jsi jeden z nás, musím se pousmát. Možná i vás překvapí, když vám teď odhalím věci, které jste možná netušili... ... jak je to s časovou osou? Povídku jsem začala psát v lednu 2011. Dokončena byla až v lednu 2019. Proč tak dlouhá prodleva? Těžko říct. Jiné zájmy, velké životní změny, podtrženo a zkráceno. Ale když jsem se zhruba na konci léta do psaní zase pustila, zjistila jsem, že žít bez psaní příběhů bylo velmi obtížné a nenaplňující. Příběh by se měl odehrávat asi týden po smrti Horatiova bratra Reymonda. Logicky to trochu nezapadá, protože podle extra reportu z Miami, na který Jsi jeden z nás navazuje, už by musel Reymond být dlouho po smrti. Pravdou ale je, že když jsem začala psát, ve sledování k
Další informace