Kapitola 21: Improvizace nutná

Naštěstí to nakonec nebylo tak zlé, jak se to zpočátku zdálo. Samozřejmě co se týče několika maličkostí, jako například to, že nebudu muset jít před bandu opilců nahá. Ohledně tohohle místa, těhle "služeb" a tohoto pracovního prostředí to bylo tragické stále stejně.

Paula mi pomohla vybrat poněkud decentnější (pokud se slovo decentní dá používat na místě, jako je toto) oblečení - už jsem alespoň na sobě měla podprsenku a spodní část oděvu mi zcela zakrývala pozadí, což je sice pro mou osobu pořád nezvykle vyzývavé, ale už ne tolik zostuzující.

Právě teď se Paula pokoušela vyčarovat mi na hlavě účes. Vytvořila takový unikát, že jsem se zpočátku lekla, jestli náhodou neposadila před to zrcadlo někoho jiného. Ale po pár zmatených pohledech na svůj vlastní obličej jsem nakonec přeci jen usoudila, že ta slečna naproti mně má ze mě celkem dost.

"Jsi úplně jiná." Zhodnotila Paula svou práci, když jsem překvapeně zamrkala.

Tak to souhlas. Já se totiž normálně nepromenáduju v krátkém hadru uvázaném na boku, kterému jsem měla říkat minisukně, v podprsence stejné, světle hnědé barvy se zavazováním za krkem a v kozačkách nad kolena na pěticentimetrových podpatcích.

Stát vedle mě takový detektiv Hagen, nejspíš by musel koukat nahoru, kdyby mi chtěl pohlédnout do očí, protože díky svému vysokému účesu a botám jsem ho nejspíš právě přerostla.

Fajn, možná detektiva Hagena bych zrovna nepřerostla.

Ale ty vlasy… Musela jsem uznat, že ty vlasy se jí povedly. Ofinu nechala spadat kolem obličeje, takže pramínky každý jinak dlouhý působily správně rebelsky. Horní vlasy vyčesala nahoru, spodní trochu nadýchala, ale jinak je nechala volně na zádech. Měla jsem takový napůl rozpuštěný culík.

Ale musela jsem uznat, že mi to sakra slušelo. Ta holka se vážně vyznala. Kdyby to nebyla tak bídná práce, dovolila bych si i pomyslet, že třeba udělá kariéru.

"Teda… Povedlo se ti to!" řekla jsem uznale.

"Jo. Prokoukla jsi." Mrkla na mě.

"Díky za pomoc."

"Měla bys už jít. Margaret už tě bude nejspíš čekat. A ona nerada čeká."

Vděčně jsem se pousmála a otočila jsem se ke dveřím. Směle došlapávej na špičky, tím zadkem moc nekruť, ať zrádný hadr nepovolí a dbej, ať se ti podprsenka nerozváže. Kdoví, co by to s tou bandou v klubu udělalo.

A hlavně improvizuj, Croftová, improvizuj a nepokaž to!

Od hlavní místnosti klubu, té, kam chodili zákazníci, mě dělily dvě krátké uličky. Doufala jsem, že Eric už tam bude, aby mi mohl krýt záda, případně aby mohl hrát náročného a neodbytného zákazníka a tím mě chránit před ostatními náročnými a neodbytnými zákazníky. Přála jsem si, aby tým detektiva Hagena zasáhl co nejdřív, ty tyče na pódiích vypadají nesmírně nesympaticky…

Pár kroků mě dělilo od zatáčky do druhé uličky. Nadechla jsem se a psychicky připravovala své nervy na chystající se zátěžovou zkoušku…

V tom se zpoza rohu vynořil Tim Speedle v té své zářivé, bílé košili.

První, co mi v tu chvíli proletělo hlavou, bylo, že ho nejspíš zabiju.

Jakmile mi došlo, do koho jsem málem narazila, zděšeně jsem se porozhlédla kolem.

Naštěstí nebyl nikdo poblíž.

Nejdřív jsem vynaložila všechny síly, abych si zabránila praštit Tima Speedla po hlavě a teprve potom jsem vypískla: "Kristepane, Time! Co tady děláš??"

Zdál se trochu zaskočený. Zřejmě by mě vůbec nepoznal, kdybych ho neoslovila.

Překvapeně zamrkal a ústa mu spadla o několik centimetrů dolů.

Bože. Díval se na mě tak, že jsem si skutečně připadala nahá… Co nahá! Nahá až na kost! Tak se díval.

Tak Speedle, mluv! Není čas a všechno pokazíš. Copak vážně vypadám bez oblečení tak jinak?

Nedělej, že mě takhle odhalenou vidíš poprvé.

Trvalo to pár vteřin, než se vzpamatoval. Už jsem se bála, že ho budu muset profackovat.

"Jeanette-"

"Jeannie! Teď jsem Jeannie!" řekla jsem spěšně.

"Jasně… Jeannie. Jenom… jsem se přišel podívat, jestli… jestli jsi v pořádku." Sotva ze sebe vykoktal větu, došlo mu, že není slušné civět dívce do výstřihu a podíval se mi do očí.

"S-Sluší ti to…"

"No, ještě řekni, že se sem hodím!" procedila jsem. "Timmy, neboj se o mě, prosím. Všechno je v pořádku. Ale teď musíš zmizet, než to všechno zkazíš!"

Celou dobu jsem šeptala. Mohla jsem jen v duchu prosit vyšší moc o zázrak a doufat, že tudy právě teď nikdo nepůjde.

Ovšem zázrak se bohužel nestal.

"Co tady děláte?"

Zavřela jsem oči a tiše zaklela. Jestli to Timmy slyšel, nejspíš se těch slov musel docela vylekat. Ale to byl právě teď můj nejmenší problém.

Rádoby ostrý hlas, zvuk klapajících podpatků a cigaretový závan.

Moje nová šéfová a přistihla nás při činu.

"Kdo je to? Sem nesmí nikdo, kdo tu nepracuje."

"Ehm, Margaret, to je…" ztrácela jsem slova a pomalu začínala propadat panice. Odhalí nás. Sbohem důkazy, sbohem vězení pro Rogera Lee… Třeba nás alespoň nechají odejít živé!

"Já… jsem její přítel." Zareagoval rychle Timmy. To ses z toho šoku nějak rychle dostal! Uf, ale… ještě že tak.

Moment - můj přítel?

"Ehm... Jake. Jake Cullen." Pokračoval Speedle. Dobrý nápad neříkat své právé jméno, ale… Cullen, jo?

"Tak Cullen? Co tu chcete?"

"No… přišel jsem za Jea…nnie…"

"Přišel se mě zeptat, kdy dnes končím. Že, drahý?" otočila jsem se se sladkým úsměvem k Timovi. Pardon - k Jakeovi. Za to ho fakt zabiju.

Holka pracuje jako barová tanečnice, přítel o jejím zaměstnání ví a ještě k tomu se jí přijde do práce zeptat, kdy končí. Proboha, větší nesmysl jsem neslyšela.

Rozesmála bych se, kdyby na tom, co teď udělám, nezávisel osud případu a kariéra mých kolegů.

"Uvidíme se doma, kránu." Řekla jsem polohlasně. Chtěla jsem, aby to Margaret slyšela, ale zároveň aby jí došlo, že ta věta má patřit mému příteli.

Vykulila jsem oči. Timmy se rozhodl chopit role přítele opravdu pevně. Zřejmě mu záleželo na tom, abychom Leeho chytili, vždyť by to byl on, kvůli komu by se celá akce zhroutila jako domeček z karet…

Asi tak totiž byla právě teď ta akce stabilní.

O krůček se přiblížil a zaujal důvěrný postoj.

"Dobře…" protáhl napjatě. Stejně polohlasně jako já, aby dal Margaret též najevo, že tohle už by neměla slyšet a měla by se vzdálit, nebo se stane svědkem něčeho velice obscénního…!

Ale ona si tam jen tak stála a koukala na nás!

Timmy bez řečí chytil mé skoro nahé tělo okolo pasu a očima mi vyhrožoval, ať se mu ani náhodou nesnažím odporovat.

Blázínek. Neodporovala bych ani náhodou, ani plná toho největšího vzteku.

Což jsem zrovna teď byla!

Přitiskl si mě k sobě, až jsem se na vratkých botách zakymácela. Ale věděla jsem, že neupadnu, držel mě pevně.

Pochopila jsem a bezděčně mu položila ruku na rameno.

"Budu se těšit, kotě."

Potom mě naprosto bez předsudků a bez pardónů vášnivě políbil.

Bylo to jako lavina, najednou se to na mě sesypalo a já jsem proti tomu nemohla nic dělat.

Improvizuj, Croftová, improvizuj!

Já ti dám kotě!!

Líbal mě tak vášnivě, že jsem pochybovala o tom, že to hraje. Anebo to byl mimo jiné také naprosto dokonalý herec.

Sakra, Speedle, ty si ten průšvih normálně užíváš! Přetrhnu tě jak…!

Ale neprotestovala jsem. Ono by to vypadalo docela divně, kdybych odmítla pusu od přítele, který měl doslova romantické jméno Jake Cullen. Takže jsem mu to vracela i s úroky. Netuším, jestli se při pohledu na nás Margaret udělalo špatně, nebo jestli nám to potají přála, snad i záviděla.

Důležité bylo jenom to, že jsme ji nepochybně přesvědčili.

Timmy mě líbal, levou rukou mě hladil po krku, pravou mi začal pomalu přejíždět od pasu až k podprsence.

Snad ze mě nehodláš sundávat i to málo, co na sobě mám!, problesklo mi ve vteřině hlavou.

Timmy ale rukou přejížděl po kůži pod látkou a hladil ji.

Vydechla bych, kdyby mi dal možnost. Ale svými žádostivými polibky mi nedovolil přestat nebo něco namítnout.

A to bylo dobře, protože kdyby to udělal, dala bych mu pěkně od plic, že zneužívá situace pro své vlastní potěšení!!

Ale já nenamítala. Jak se mě dotýkal pod prádlem, téměř reflexivně jsem vystrčila koleno a něžně mu ho vsunula mezi nohy k rozkroku…

V tu chvíli nám bylo jasné, že bude lepší, když toho necháme, jinak by se to mohlo ošklivě zvrtnout.

Timmy stáhl ruku a začal zpomalovat. Po pár vteřinách mě pustil úplně.

Viděla jsem mu na očích, jak ho štve, že zrovna teď musí být v práci. A on to viděl na očích mně.

Celé to nemohlo trvat déle, než deset vteřin.

"Tohle bude mít ještě dohru, Timothy Speedle!", zašeptala jsem mu potichu do ucha, když mě pouštěl.

"To si teda piš…" bylo mi žádostivou a stejně tichou odpovědí.

"Přetrhnu tě!"

"Tak to už se nemůžu dočkat." Pošeptal nazpět.

"Tak tedy ráno." Řekl už normálním hlasem. Pak se ještě rošťácky otočil k Margaret. "Nashle."

"No, nashledanou." Přikývla Margaret ve smyslu: Hlavně už proboha jdi.

Spadl mi kámen z rychle bušícího, poblouzněného srdce. Zahanbeně jsem se podívala na Marge.

"Omlouvám se. Nevěděla jsem, že sem nesmí."

Podívala se na mě, jako by mě jenom utvrzovala v tom, že jsem naprosto beznadějný případ.

"Pojď se mnou." Řekla a myslila si své.

Timothy Speedle, Jakeu Cullene nebo kdokoliv jsi - smiř se s tím, že se nedožiješ zítřejšího rána!

Timovi nemohl ujít posměšný výraz v Ericově obličeji. Sotva za sebou přibouchl dveře od auta, nechápavě se zeptal: "Co je? Co se tak culíš?"

"Pan Jake Cullen? Vy dva jste se měli dát na divadlo." Odpověděl vesele Eric. Měl v uchu sluchátko, takže Timovi okamžitě došlo, že Eric byl celou tu situaci v headsetu přítomen, jen to poslouchal zpoza auta. "Dobrá kamufláž. Určitě vám to spolkla i s navijákem. Partneři prostitutek se jich běžně chodí ptát, kdy přijdou po práci domů."

"Hele, není to žádná prostitutka…" ohradil se Timmy.

"Jistě, doufejme, že až tak daleko tahle noc nezajde…" Eric kamaráda naposledy popíchl a pak zmáčkl několik tlačítek na přístroji. Poslouchal, ale zároveň pustil nahrávání, aby měl něco, co by v případě nouze pomohlo jako důkazní materiál.

Timmy si vzal druhé sluchátko.

"Slyšíš tam něco?"

Eric zakroutil hlavou. "Nic. Zřejmě nemluví."

Omlouvám se. Nevěděla jsem, že sem nesmí. Ozvalo se ze sluchátka. Hlas byl sice trochu zastřený, ale naprosto čistý a zřetelný.

"Jo, to půjde. Je to dobře slyšet." Uznal Eric. Tim souhlasně přikývl. "Moment - hádám, že toho na sobě moc nemá."

Timmy se zamračil. "Proč?"

"Co se dělo těch deset vteřin, kdy jste nemluvili?" chtěl vědět Delko.

"No… Prostě… jsem jí nenápadně dával tu štěnici."

Delko se zasmál. "Tak proto je to slyšet tak dobře."

"Neboj, tam tu štěnici nenajdou. Dobře. Jdu dovnitř. Musím teď hrát jejího přítele… když už jsem v tom."

"Jen jděte, pane Cullene…" zasmál se Eric. Jak se Speedle vzdaloval od auta a přibližoval se ke klubu, Delko si uvědomil, proč je Jeanettin hlas tak dobře slyšet a přitom miniaturní vysílačku nikdo nenajde.

Detektiv Speedle ji ukryl do vnitřní strany podprsenky Jeanette Croftové, když se k ní jako její přítel snažil dobýt.