Kapitola 13: Schopná advokátka

V nové práci jsem byla už druhý den, a ačkoliv právě v tomhle případu jsem sice spolupracovala s Horatiem, byla přeci jen slušnost zajít za tou, která za mě doopravdy zodpovídala a představit se jí.

Zarazila jsem se, než jsem zaklepala na dveře kanceláře detektiva Adell Sevillové. Zevnitř byly slyšet hlasy. Dva ženské hlasy.

"Jsem moc ráda, že jste přijela. Tady ta záležitost leží u ledu a já nemám nikoho, kdo by se na to mohl podívat blíž. Sama na to nestačím. Nejsem právník." Řekl jeden, trochu starší a zkušenější hlas, řekla bych.

"To je přeci samozřejmost. Ať už přistěhovalci nebo ne, se všemi musí stát zacházet stejně spravedlivě. Jen co si seženu všechny potřebné podklady, dám se do práce." Odpověděl druhý, mladší, ale důrazný hlas. Tipovala jsem to tak na nějakou právničku. Už jen podle toho hlasu jsem usoudila, že ta u soudů nejspíš často vyhrává.

"Samozřejmě. Kdybyste něco potřebovala, jsem Vám k dispozici, Ann. Ještě jednou děkuji."

"Uvidíme, co se dá dělat, Adell. Jak říkám, nemůžu nic slíbit, ale podívám se na to."

Měla jsem chuť si jednu vrazit. Už jsem zase poslouchala za dveřma. Jako tenkrát před pěti lety, když jsem poslouchala Speedlův a Delkův rozhovor v šatně. Taky jsem na to docela dojela.

Už jsem z toho ale přece vyrostla. Měla bych se to odnaučit.

Zaklepala jsem a vyčkala na důrazné: "Vstupte!"

Otevřela jsem dveře. Naproti mně za stolem seděla snědá, pohledná, tmavovlasá žena. Kousek ode mě stála druhá. Byla vysoká, rudé vlasy jí sahaly do půli pasu a sako měla zapnuté jen na jeden knoflík. Ale jí to docela slušelo.

Když jsem vstoupila, obě si mě zaujatě prohlédly.

"Dobré ráno, detektive. Chtěla jsem za vámi přijít už včera, ale řekli mi, že jste pracovně mimo město."

Ve tváři té starší ženy, ve které jsem zřejmě správně tipovala Adell, se objevil zářivý úsměv. Odsunula židli od stolu, obešla ho a podala mi ruku.

"Detektiv Jeanette Croftová, že?"

"Ano," přikývla jsem a podala si s ní ruku.

"Vítám Vás." Usmála se. Pak se otočila k rudovlasé slečně (nebo paní?) stojící jen kousek ode mě. "Tohle je doktorka Ann Taylorová. Advokátka, která se nám rozhodla pomoci s jedním… problémem v oblasti lidských práv."

Jakmile zaslechla své jméno, jedním dlouhým krokem se ke mně přiblížila a též mi podala ruku. Zabodla se do mě divoce planoucíma zelenýma očima.

"Dobrý den. Ráda vás poznávám."

"Nápodobně." Úsměv jsem jí ráda oplatila. Už jen od pohledu jsem mohla říct, že pokud budu někdy potřebovat advokáta, asi zavolám jí. Vypadala jako ztělesněná autorita.

Adell mi pokynula a já jsem se posadila do křesla naproti jejímu stolu.

"No, už půjdu." Řekla Ann.

"Dobře." Přikývla Adell. "Jak jsem říkala - kdybyste cokoliv potřebovala, přijďte za mnou."

Ann chápavě přikývla a odešla.

"Sympatická…" poznamenala jsem.

"Hlavně je velice schopná." Odpověděla Adell a posadila se naproti mně. Teprve teď jsem si ji mohla pořádně prohlédnout. Připadala mi velmi hezká, možná trochu přísná. Připadala mi jako typ ženy, která - zřejmě stejně jako Ann Taylorová - opravdu nemá problém s autoritou.

"Slyšela jsem, že jste hned začala pracovat na případu z včerejšího rána."

"Ano, s poručíkem Cainem a jeho týmem. Zatím toho sice nemáme moc, ale případ je ve fázi vyšetřování."

"Samozřejmě." Přikývla Adell, možná se i trošku usmála. "Ohledně toho případu - byl už někdo na prohlídce v jeho bytě? Máme profil nebo další možné podezřelé?"

Zakroutila jsem hlavou. "Nemyslím si, že by mohla být vodítka v jeho bytě, útočník ho evidentně neznal a ta vražda nebyla vůbec plánovaná. Nebude tam nic, co by nám mohlo pomoct. Ale můžeme to zkusit, až nebudeme vědět, kam se obrátit dál."

"Dobře…"

"Ještě jsem se chtěla zeptat…" nadhodila jsem, hned jak nastala chvilka ticha, když jsem měla pocit, že už mi nemá co říct.

"Ano?" povytáhla obočí.

"Ohledně Jill Abottové. Je podezřelá v případu Enriquea Cabaly."

"Ano, já vím, četla jsem spis případu. Včera jste ji dokonce na několik hodin zadrželi."

"Jo. Jde o to, že za mnou dnes ráno přišla s takovou zvláštní prosbou a já nevím, jestli bych jí měla vyhovět…"

Jen povytáhla obočí a lehkým gestem ruky mi naznačila, ať pokračuju.

"Ona mě poprosila, jestli bych ji nemohla odvést do márnice. Přeje si vidět Enriqueovo tělo."

Adell se zatvářila trochu překvapeně. V křesle si přehodila jednu nohu přes druhou a nepatrně se zamračila, jako by přemýšlela.

"No, to je opravdu unikátní prosba. U takového rozhodnutí je pochopitelné, že jste přišla pro radu za někým zkušenějším…"

"Víte, Adell, já bych jí ráda vyhověla, ale jde o to, že ona není účastníkem vyšetřování. A civilisté normálně kromě situací identifikace nemají do márnice přístup."

"Přiznám se, že spíš nerozumím tomu, proč chce vidět jeho tělo. Měla s ním snad nějaký bližší vztah?" odpověděla Adell. Mluvila pomalu a zřetelně, rozvážně. To se mi líbilo.

"Nevím o žádném blízkém vztahu mezi ní a obětí. Neřekla nám o tom a ani okolnosti tomu neodpovídají. Ale jejím snem je stát se kriminalistkou, možná to je ten důvod…" zkoušela jsem to.

"Vážně? Jak to víte?"

"Vytiskla jsem si její záznam. Třikrát se snažila dostat na policejní školu, ale nevzali ji."

Adell chápavě přikývla. "To ale rozhodně není důvod, proč bychom kvůli ní měli dělat nějaké výjimky, Jeanette. Není účastníkem vyšetřování. Do márnice tím pádem nesmí."

Povzdechla jsem si. "No, napadlo mě… Je docela dost uzavřená do sebe. Třeba by prozradila víc, kdybychom jí to dovolili. Tak jako tak je to náš hlavní svědek."

Adell nepřístupně zakroutila hlavou. "Velice si vážím toho, že jste za mnou přišla, detektive. Ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Je to proti předpisům. Navíc by pro ni pohled na mrtvé tělo mohl být poněkud šokující."

"Já vím, s tím vším počítám. Myslela jsem, že by nám to pomohlo."

"Pokud bych vám to dovolila," spustila po chvíli přemýšlení Adell a ve mně zaplála malá jiskřička naděje. "muselo by to proběhnout za jistých podmínek. Za těchto podmínek to protokol vyloženě nezakazuje."

Zbystřila jsem. "No, to je jasný…"

"Nesmíte ji pustit ke stolu. Všechno to proběhne jen nahoře za sklem. A musí s tím stoprocentně souhlasit soudní lékařka."

Přikývla jsem. "Určitě. Kdyby z toho snad… náhodou něco bylo, všechnu zodpovědnost vezmu na sebe."

Adell se pousmála. "Jeanette, za vás zodpovídám já. Vaše zodpovědnost je moje zodpovědnost. Buďte opatrná, ano?"

Vděčně jsem se na ni usmála a opustila jsem její kancelář.

Jedno vím ale jistě. Pokud nám díky tomu Jill nijak nepomůže a ještě z toho bude průšvih, budu z toho asi poněkud mrzutá. Já bych si to totiž druhý den v práci nechtěla zavařit, natož pak dělat problémy někomu dalšímu…