Kapitola 12: Samozvaní kriminalisté a rudá záplava

"Ty mi nebudeš věřit, koho jsem právě potkal."

Byla to skoro ironie, přesně před čtyřiadvaceti hodinami právě tu samou větu pronesl Speedle. Ale role se rychle obrátily. Dneska Speedle nezamířil hned po příjezdu do laboratoře, dnes si chtěl ještě uvařit čaj a přečíst noviny, jelikož to doma nestihl. Opět málem zaspal.

Eric Delko měl zřejmě stejný záměr. Takže když vstoupil do místnosti a zpozoroval kolegu s nohama na stole, s rozloženými novinami a zapnutou televizi, ke které byl Timmy stejně otočený zády, musel se mu okamžitě svěřit.

Delko okamžitě zamířil k rychlovarné konvici, aby se do nového dne posilnil pravou a nefalšovanou kubánskou.

Tim Speedle vůbec nevzhlédl od novin. Prostě seděl a otáčel stránku za stránkou.

"Někoho z kontrolního úřadu? Britney Spears? Nebo některou z těch dvaceti holek, co ti každý den volají?" řekl nevzrušeně.

Eric se zasmál. "Jo, kamaráde, kdyby mi tahle holka volala dvacetkrát denně, byl bych v sedmém nebi."

Tentokrát Speedle alespoň ztišil televizi.

"Znám ji?" povytáhl obočí. Oči ovšem pořád upřené do stránek novin. Zřejmě našel nějaký zajímavý článek v rubrice Zločinnost v Miami.

Konvice cvakla. Eric ji vzal a nalil horkou vodu do hrnku. Přitom se zasnil. "Dlouhé, rudé vlasy do půlky zad, uhrančivé, zelené oči, kterým nelze odolat a ty proklatě hluboko rozepnutý saka, kde je všechno to hezký vidět… Jo, nějakej ten pátek jsem ji sice už neviděl, ale ženská je to snad den ode dne hezčí."

Speedle nevěřícně zakroutil hlavou. "Kdyby tě teď slyšela, nejspíš by ti jednu vlepila, pokud je to ta, co si myslím."

"Jo, to by záleželo na náladě, jak ji znám. Ne, že jí to povíš."

"Ann Taylorové? Hned jak ji potkám."

"Taky si na ni vzpomínáš?" povytáhl úsměvně obočí Delko a přisedl ke kolegovi.

"Jo, jakpak by ne. Na tu rudou nejde zapomenout. Tenkrát jste se docela kamarádili, že jo?"

Delko si pomyslel, že tohle není zrovna ten nejvhodnější výraz.

"Jo, docela hodně. Co píšou?"

"Že jsme totálně neschopní. Zase. Jak znám novináře, nejspíš by to nejraději vyřešili za nás. Tohle napsala nějaká… Seichsová. Myslel jsem, že Ann dělá v New Yorku."

"Na čas přijela sem do Miami. Prý tady má nějakou práci."

Speedle se pousmál. "A ty sis mě ještě včera dobíral…"

"Co tím myslíš?"

"Ne, nic… Vůbec nic…" Eric se nemohl zbavit pocitu, že Speedle věděl moc dobře, jak se s Ann před lety přátelil.

Vzápětí mu zazvonil telefon. Delko byl docela rád, tahle konverzace totiž uvízla na mrtvém bodě.

Volala Calleigh.

"Ahoj, Call… Jo, jo už jsem v práci… Takže Roger Lee, říkáš? Jasně. Podívám se na to. Zatím se měj, ahoj."

"Zvedej se, chlape. Máme práci."

Speedle neochotně sundal nohy ze stolu a noviny mrskl na linku.

"Proč se tak culíš?" neodpustil si, když míjel kolegu.

"Ale nic…“