jeanette's world

Calleigh uměla pracovat velice rychle. Ještě za jízdy si zavolala o adresu na jméno Roger Lee. Nacházela se v jedné z velkých bytových oblastí v centru Miami-Dade. Calleigh zazvonila, pak se na dotyčného andělsky usmála a než si nebohý Roger stačil uvědomit, že blonďatý anděl stojící v jeho dveřích je ve skutečnosti kriminalistka, která ho odveze na policejní stanici, už seděl na zadním sedadle policejního humeru. Ve výslechové místnosti čekal detektiv Speedle. V první řadě uzmuli podezřelému pár usvědčujících vzorků a předali je Ericovi, který se s nimi odebral do laboratoře. Calleigh i Timovi okamžitě došlo, že muž, který seděl naproti nim přes stůl, přesně odpovídá popisu vraha. Teď už jen z něho dostat doznání a porovnat důkazy. Nic se nemohlo pokazit. Sotva podezřelý usedl do křesla, Timmy před něj hodil tlustou složku s nejrůznějšími fotografiemi. "Tak, Rogere," řekl, když tlustý svazek dopadl na desku stolu. "Myslím, že nám toho máte hodně co vysvětlovat." Ti

V nové práci jsem byla už druhý den, a ačkoliv právě v tomhle případu jsem sice spolupracovala s Horatiem, byla přeci jen slušnost zajít za tou, která za mě doopravdy zodpovídala a představit se jí. Zarazila jsem se, než jsem zaklepala na dveře kanceláře detektiva Adell Sevillové. Zevnitř byly slyšet hlasy. Dva ženské hlasy. "Jsem moc ráda, že jste přijela. Tady ta záležitost leží u ledu a já nemám nikoho, kdo by se na to mohl podívat blíž. Sama na to nestačím. Nejsem právník." Řekl jeden, trochu starší a zkušenější hlas, řekla bych. "To je přeci samozřejmost. Ať už přistěhovalci nebo ne, se všemi musí stát zacházet stejně spravedlivě. Jen co si seženu všechny potřebné podklady, dám se do práce." Odpověděl druhý, mladší, ale důrazný hlas. Tipovala jsem to tak na nějakou právničku. Už jen podle toho hlasu jsem usoudila, že ta u soudů nejspíš často vyhrává. "Samozřejmě. Kdybyste něco potřebovala, jsem Vám k dispozici, Ann. Ještě jednou děkuji." "Uvidíme

"Ty mi nebudeš věřit, koho jsem právě potkal." Byla to skoro ironie, přesně před čtyřiadvaceti hodinami právě tu samou větu pronesl Speedle. Ale role se rychle obrátily. Dneska Speedle nezamířil hned po příjezdu do laboratoře, dnes si chtěl ještě uvařit čaj a přečíst noviny, jelikož to doma nestihl. Opět málem zaspal. Eric Delko měl zřejmě stejný záměr. Takže když vstoupil do místnosti a zpozoroval kolegu s nohama na stole, s rozloženými novinami a zapnutou televizi, ke které byl Timmy stejně otočený zády, musel se mu okamžitě svěřit. Delko okamžitě zamířil k rychlovarné konvici, aby se do nového dne posilnil pravou a nefalšovanou kubánskou. Tim Speedle vůbec nevzhlédl od novin. Prostě seděl a otáčel stránku za stránkou. "Někoho z kontrolního úřadu? Britney Spears? Nebo některou z těch dvaceti holek, co ti každý den volají?" řekl nevzrušeně. Eric se zasmál. "Jo, kamaráde, kdyby mi tahle holka volala dvacetkrát denně, byl bych v sedmém nebi." Tentokrát Spee

Tak tohle je další dílko napsané do soutěže pro Taylorovou99 . Myslím, že byste si ho obzvlášť neměli nechat ujít. Ačkoliv zápletku i konec této epizody (jedné z mých nejoblíbenějších - proč asi) jistě znáte, přeci jen, druhá možnost nahlédnout do deníčku Erica Delka se vám hned tak nenaskytne. Takže se pusťte do čtení a podívejte se, jak přemýšlí Eric - o vtipných situacích, o ženských, i o těch nejhorších událostech v životě. O ztrátě nejlepšího přítele... Od lidí, kteří to četli, mi bylo řečeno, že je skutečně o co stát ;) Takže nepřečíst si to by byla chyba! Jen do toho ;) Hodnocení autorky soutěže: "Vedela som a tešila som sa na zakomponovanie Speedla do tejto poviedky. Začiatok vyzeral krásne a vôbec ma nenapadlo, že skončí ako skončí. Keby to tak čítal Speedl určite by sa potešil ako si krásne vyjadrila jeho koniec;)" 21. září 2005 Není nic hezčího, než když se ráno probudíte a zjistíte, že máte volno. Budík prostě zaplácnete a můžete si ještě tak hodinku přispat, nebo