Kapitola 5: Milovník havajských košilí

Stoly zasedací místnosti se prohýbaly pod tíhou nástrojů, důkazního materiálu a tří laboratorních techniků, kteří se o něj opírali. Horatio - jako vždy - stál důstojně v čele s rukama založenýma na prsou, oblečený do bílého laboratorního pláště. Zkoumavě si prohlížel předměty vyskládané na skleněné desce, jako by se na nich snažil vyčíst, jak moc souvisejí s jeho současným případem.

Po dlouhých pěti minutách konečně pozvedl obočí. Výraz v jeho obličeji ale neztrácel na soustředěnosti.

"Přátelé, zdá se, že máme co do činění nejen se zákeřnou vraždou, ale i s nelegální činností jednoho z podniků na Ocean Drive…"

"Jo, a spojitost mezi naší obětí a oním podnikem se zdá příliš velká na to, aby se dala považovat za pouhou náhodu." Usoudil zkušený Speedle, který stál nad svými důkazy - zakrvaveným nožem a světle modrou kontaktní čočkou - doslova nebezpečně, jako by se bál, že by mu je někdo mohl vzít.

"Podle Alexx přišla první - a zároveň smrtelná - rána zezadu." Pokračoval Horatio.

"Ano, otisky prstů říkají, že tomu odpovídá i úhel, pod kterým vrah nůž držel." Přikývl Tim. Pro jistotu přelétl vražednou zbraň svým bystrým zrakem.

"Calleigh, co dalšího jsme našli na místě činu?" otočil se poručík ke své atraktivní laborantce. Calleigh si nejprve zastrčila za ucho neposedný pramen zlatých vlasů, než odpověděla.

"Mám tady dva důkazy, od kterých zatím postrádáme zdroj." Rukou schovanou v rukavici vzápětí ukázala na miniaturní kousek jakési bavlněné, střapaté látky křiklavé barvy.

"Tenhle kousek látky podle mého patří vrahovi. Je uříznutý, ne utržený. Myslím, že vrah si ho sám uřízl, když vytahoval nůž. Měl ho přivázaný na opasku a vytáhl ho tak prudce a rychle, že když čepel zavadila o jeho košili, kousek odlétl."

"Tedy milovník havajských košilí." Usmál se Horatio.

Detektiv Duquesneová mu úsměv s radostí oplatila. Horatiův úsměv znamenal uznání. A ona měla ráda uznání za dobře vykonanou práci. Nikdo jiný si neuvědomuje, jak je tahle práce ve skutečnosti náročná. Jen Horatio.

"Milovník havajských košilí, který vůbec nemá vkus…" dodal jakoby mimochodem Eric s pohledem upřeným na křiklavě růžový kousek látky.

Duquesneová se zasmála.

"Dále tu máme doutník z místa činu." Pokračovala Calleigh. Přitom divoce gestikulovala, aby svá tvrzení prokládala patřičnou vášní.

Všichni kolegové ji se zájmem pozorovali.

"Na vražedné zbrani jsme našli krev, která stekla za rukojeť. To se stává, když vrah dá do rány velkou sílu - nůž mu sklouzne a on si pořeže dlaň. Z doutníku se nám s Valerou podařilo získat DNA ze slin - shoduje se s DNA z vražedné zbraně. Typ krve je XY - jedná se určitě o muže."

"Pokud je ten doutník ze stejné várky jako doutníky, které viděla Jeanette v klubu Palermo, máme jisté spojení mezi tím podnikem a vraždou." Zvážil Eric.

"Co vlastně víme o tom klubu, Ericu?"

"Jeanette se tam zastavila, když jsme identifikovali oběť. Během rozhovoru s tamním barmanem si všimla, že tam nabízejí k prodeji doutníky, jejichž převážení na území Floridy a následné prodávání je nelegální. Krom toho barman oběť identifikoval, takže v klubu naši oběť určitě znají. Navíc…" Eric se zarazil. Při vzpomínce na policejní praktiky své nové kolegyně se musel pousmát.

"Pokračuj, Ericu." Pobídl detektiva Horatio.

"Jeanette mu slíbila, že pokud jí prozradí jméno mrtvého, zapomene na to, že nějaké doutníky viděla…" sdělil ledabyle Delko. Ani teď se nemohl ubránit lehkému úsměvu. Stejně jako Calleigh.

"Šla na to dobře. Kdo by to do ní hned první den v nové práci řekl, co?" poznamenal Speed.

"No dobrá. Pak si tedy nelegální činnosti podniku necháme jako zadní vrátka." Uzavřel debatu Caine. Se svým kolegou Timem musel souhlasit - zvolila dobrou cestu. Kdyby něco nevyšlo, mohou majitele klubu usvědčit alespoň z nelegálních obchodů. Prozatím se ale mlčení zdálo být dobrou strategií.

Udělal by to taky tak.

Caineovy průzračné oči se zatoulaly ke Speedleovi. "Time…?"

"Kontaktní čočka z místa činu nám prozradila několik zajímavých věcí." Spustil Tim, jako by ho někdo právě spustil tlačítkem Power. "Našli jsme na ní dost materiálu k určení DNA." Speed se na chvíli odmlčel a pár vteřin se díval na miniaturní kulatý důkaz ležící na stole. Asi ho nikdy nepřestane fascinovat, kolik informací dokáže taková malá věc poskytnout. Cenné informace, o nichž vrah nemá ani to nejmenší tušení…

"Podstatné je, že naše oběť i vrah, jsou muži. DNA z kontaktní čočky ukazuje na strukturu XX. Ženská. Vzhledem k tomu, že jsme ji našli jen kousek od těla, můžeme říct, že se tam určitě neobjevila náhodou. Určitě patří k případu. Někdo ji ztratil přímo v době té vraždy."

"Takže na místě činu byl někdo třetí." Uzavřel to Delko.

"Možná svědek? Ta žena jistě něco viděla." Dodala Calleigh.

Horatio své laboranty zkoumavě pozoroval. Bavilo ho dívat se, jak všichni kousek po kousku díky vzájemné spolupráci spějí k jasnému a neomylnému závěru.

"Vzhledem k tomu, kde jsme tu čočku našli, je jasné, že to nesledovala jen z povzdálí. Byla přímo u toho. Možná se toho sama taky účastnila."

"Spolupachatelka." dodala Calleigh.

"Nebo další oběť, které se - na rozdíl od Enriquea - podařilo uprchnout." Zhodnotil situaci Horatio. Přišel čas postrčit případ o kousek dopředu.

Tohle byla ta správná stopa.

"Calleigh, musíme najít zdroj té látky."

Calleigh přikývla a začala balit své důkazy.

"Ericu, zkus nenápadně zjistit, jestli se v klubu Palermo nedějí nějaké další věci, o kterých bychom měli vědět."

Eric jen úsměvně odpověděl: "Spolehni se, Horatio," a svlékl ze sebe laboratorní plášť, aby mohl začít plnit, o co ho jeho poručík požádal.

"Time, ta žena. Zkus zajet s Jeanette do okolních klubů na Ocean Drive, je docela možné, že ji tam znají. Zřejmě se na místě činu neocitla náhodou, k oběti nebo vrahovi musí mít nějaký vztah. Jak se zdá, ta žena je klíčem, protože bude znát jak naši oběť, tak nepochybně i vraha, přinejmenším bude schopná ho identifikovat."

Takže s Jeanette. Co mohl dělat? Na rozdíl od svých dvou kolegů, kteří se do práce chtěli hned s vervou pustit, Timmy jen smířlivě přikývl.

Jeho pocity k nové kolegyni byly právě v tuhle chvíli… prazvláštní. Ještě si nezvykl na to, že před lety odjela a už tu zase byla.

"Jasně, H."

Když tedy detektiv Speedle odnesl důkazy zpět do bezpečí laboratoře a svlékl laboratorní plášť, vyťukal na telefonu služební číslo své nové kolegyně.

"Croftová," ozvalo se ze sluchátka.

"Tady Tim. Nechceš si se mnou vyjet do klubu Palermo?" záměrně se snažil, aby to vyznělo dvojsmyslně.

"Chceš si zatancovat? Nebo jde o majitelku toho neznámého DNA?" dovtípila se Jeanette.

"Přesně tak." Odvětil neutrálně Speedle, ruku, kterou netelefonoval, zastrčil do kapsy džínsů.

"Myslím, že to nebude nutné, Time. Právě jsme dostali telefonát vztahující se k případu od jedné dívky jménem… Moment… Vydrž…" z telefonu se chvíli ozývalo šustění papírů a občasné "Kam jsem to zase dala…" jak se Jeanette snažila najít zápisník, kam si poznamenala jméno volající. Tim se musel pousmát. Až na drobné detaily jí to docela šlo.

"Už to mám." Ozvalo se z telefonu po minutě. "Jmenuje se Jill Abottová. Řekla jsem jí, ať přijede, právě je na cestě sem."

Speedlovi nešla do hlavy jenom jedna věc.

"Jeanette, to zavolala sama od sebe? Jen tak? Co říkala?"

"No jo, sama od sebe. Prý něco viděla a ráda by pomohla s vyšetřováním. Řekla bych, že má strach. Vidět na vlastní oči vraždu, z toho může jen málo lidí klidně spát…"

Takže tancovat se nejede, tentokrát se jde na výslech. Ty zrovna moc v oblibě neměl. Podezřelí se všemožně vymlouvají a stejně se pravdy musí nakonec dopátrat sám.

"Dobře. Sejdeme se za chvíli ve výslechové místnosti."