Výlet do Miami

Ani nevím, zda to bylo dnes nebo včera... Nejspíš koncem včerejška a počátkem dneška. Ale to je beztak úplně jedno. Podstatné je, že se mi někdy kolem půlnoci rozdrnčel mobil (což samozřejmě naštvalo všechny spící v bytě, navíc jsme před spaním koukali na Vetřelce, takže to taky bylo tak trošku strašidelné). Naštvaně jsem vzala telefon a doslova vyvalila bulvy, když jsem na jeho displeji spatřila jméno: Horatio Caine. Lepší dobu si opravdu vybrat nemohl.

Rychle jsem mastila do koupelny, abych hovorem dál nerušila ostatní. Zvonící telefon jsem rychle umlčela tlačítkem pro příjem hovoru. "Prosím? Tady je Jeanette. Opravdu jste si nemohl vybrat lepší dobu na telefonní hovor, Horatio." řekla jsem mu ostře.
"My nikdy nespíme, co se týká vlny zločinnosti v Miami." na to poručík Caine. Asi to měla být omluva. Chtěla jsem se ho zeptat, co tak já mám asi společného s vlnou zločinnosti v Miami, ale raději jsem tu otázku spolkla. Vzápětí mi na ni stejně odpověděl sám.
"Omlouvám se, měli jsme tu menší problém. Ti vrazi zkrátka nechtějí pochopit, že my tady na kriminálce nikdy nezavíráme. Ani když se rozhodnou vraždit o půlnoci."
Tomu jsem se chtě nechtě musela usmát.
"Co říkáte na dva týdny v Miami?" přešel rovnou k věci.
"To zní lákavě, pokud mi zaručíte i nějakou společnost..."
Pochopil mou narážku. "Můj tým souhlasil, že udělá cokoliv, aby vylepšil reputaci kriminalistické laboratoře."
Nojo vlastně, vždyť jim to tam skoro všichni chtějí zavřít. Řekla jsem si, že jim pomůžu, jak nejlépe budu moct.
"Dobrá, takže na dva týdny. Můžete se mnou počítat. Ovšem pokud si mezitím vyšetřováním vražd taky uděláte čas na jednu nedůležitou reportérku..."
"Zapomínáte, že občané jsou naše práce?"
Nechápala jsem, jak to, že Horatio dokáže být v každé situaci tak neuvěřitelně klidný. Jeho hlas mě i na tu dálku docela uklidňoval. Skoro jsem z toho mikrofonu cítila vlahý, Miamský vzduch.
"Fajn. Tak dobrou noc, poručíku."
"Ale... Já ještě nejdu spát." odpověděl tajemně Horatio, načež hovor ukončil.

A já? Já jsem skoro vykřikla radostí, ale včas jsem se zarazila, abych znovu nevzbudila ty, kterým se zase podařilo usnout a teď sněli nejspíš o Vetřelcích a podobných příšerkách.

Takže přátelé! Letím do Miami za Horatiem, Calleigh, Ericem, Ryanem, Yelinou, Alexx, Frankem a Timem, abych vám nejen přivezla super rozhovory, ale taky abych jim trochu pomohla vylepšit reputaci (snad bych si mohla nějaký ten večer nechat na to, abych zarandila s některým z kriminalistů, ale to už se našeho reportu samozřejmě netýká). Já letím za sluníčkem a palmami. Držte mi palce, ať se někdo nerozhodne, že by mi chtěl ublížit, však sami víte, jak to v Miami bývá...