Extra report z Miami

Měli byste vědět, že všechny články z reprotu jsou vymyšlené. Veškeré události, co jsem prožila a odpovědi postav ze seriálu jsou smyšlené a nikdy se neudály. Napsala jsem je tak, jak jsem si myslela, že by eventuelně mohli odpovědět a zprávy jsem psala podle toho, co bych eventuelně mohla prožít. Všechny informace o tom, jaké bylo počasí, kde všude jsem byla a koho jsem potkala neberte vážně. Připouštím, že i nějaká fakta o městě mohou být chybná.
Články z tohoto reportu mají fungovat jako pobavení a legrace (možná taky jako takový můj malý žurnalistický pokus), ale v žádném případě nemají být brány vážně!
Předehra: Výlet do Miami



Pátý den v Miami: Vzhůru do mokrých bažin!


Sedmý den v Miami: S kriminalisty bez laboratoře

Osmý den v Miami: Proč to auto vybouchlo?
Interview s Ryanem: Holky na mě moc neletí...

 Desátý den v Miami: Noční šichta



Třináctý den v Miami: (Ne)šťastná 13...

Čtrnáctý den v Miami: Měj se, Florido!

... a bylo něco dál?

Tim Speedle vs. Ryan Wolfe - jak jste si asi všimli, v reportu se nacházejí oba kriminalisté (tj. Tim a Ryan), ačkoliv logicky to tak v seriálu není. Ve skutečnosti samozřejmě Ryan nastoupí na místo zesnulého Tima. Protože ale mají Ryan i Tim své fanoušky a protože jsem nechtěla žádného z nich upřednostňovat, dala jsem do reportu oba, jako by Tim vůbec neumřel a Ryan zkrátka nastoupil jako další kriminalista :) Doufám, že tuhle drobnou změnu zkousnete a uznejte, že dát tam oba dva bylo to nejlepší řešení, než jednoho z nich upřednostňovat ;)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola 23: Osobní strážce

Obrázek
Nepřekvapovalo mě to, Murphyho zákony prostě pokračovaly i nadále. Já jsem tolik nechtěla, tolik jsem to chtěla vzít nějakou cestou, kde by k tomu setkání nedošlo, mít sklopenou hlavu a obarvené vlasy na růžovo, aby mě nepoznal. Nakonec jsem se rozhodla pouze doufat ve skutečnost, že se nerozhodl jít do práce ve stejnou dobu jako já. Věděla jsem, že ho potkám. Vlastně jsem na osud a náhodu už vůbec nebyla naštvaná. Od rána jsem to věděla, že se potkáme a že to nezůstane jen u pouhého pozdravu. Palermo. Improvizační polibek. Podprsenka z kokosu. Klub se střechou z bambusů. Stalo se to teprve před několika hodinami. Na očích jsem měla sluneční brýle, aby neviděl, kam se dívám. Naschvál jsem měla oči sklopené do země… Tima Speedla jsem potkala v jedné z uliček Miamské kriminalistické laboratoře, když jsem mířila za Horatiem. Chtěla jsem vědět, co mi na to poví, chtěla jsem vědět, jestli se to vyvedlo a jestli to k něčemu bylo. Neměla jsem ani tu nejmenší chuť bavit se s Timem. "Dobré...
Další informace

Kapitola 22: Jedna z těch nepředvídatelných situací

Obrázek
Mým úkolem bylo chvíli zpovzdálí sledovat slečny na podiu a až si jedna půjde odpočinout, měla jsem ji zastoupit. Aneb - odborné zaučení. Pevně jsem doufala, že mají velkou výdrž. Hudba nebyla tak krutá, jak jsem předpokládala. Co to povídám, krutá? Spíš nebyla tak obscénní, sexy a úchylná, jak se na tyhle kluby sluší. Pravda, ještě nebyla půlnoc. Modlila jsem se, aby to do ní Hagen stihnul. Měl na to ještě dvaadvacet minut. Jakmile jsem viděla hlavním vchodem vejít Tima Speedla (nebo Jakea Cullena?), spadl mi kámen ze srdce. Takže speciální služby dnes nebudu muset poskytovat. A pokud ano, tak jedině Timovi. To nebyla zase tak drastická představa. Už bych alespoň věděla, do čeho jdu… V duchu jsem se profackovala. Hudba začala znít rytmickými a pravidelnými tóny. Dvě slečny, oblečené snad ještě méně než já - ale ony také měly o dost delší nohy - zamířily mezi návštěvníky a každá si jednoho z nich namátkou vybrala a dotáhla si ho na parket. Timmy se jen tak tak vyhnul tmavé zrzce. Raděj...
Další informace

Jak Jeanette relaxuje?

Obrázek
Někdo relaxuje u knihy, někdo u televize, někdo u her, jiný tráví rád čas v hospodě nebo po nákupech. Na knihy poslední dobou ani nevidím, televizi nemám, hry mám jen na mobilu, do hospody nepáchnu a ani nechci, na nákupy nemám peníze. Takže krom malování a psaní je tu ještě jedna záležitost. Na uších sluchátka, v jedné ruce nůžky, v druhé kus papíru. Pak vám uteče den ani nevíte jak. Ale máte čistou hlavu a občas i radost z dobré práce. Papercraft patří k mým zálibám od malička. Jako malá jsem od mámy a táty dostávala ábíčko, a stejně mě zajímal jen ten tvrdý prostředek, kde byly modely ke slepení (podotýkám, že jsem ho dostávala v době, kdy ten časopis ještě za něco stál - tak před dvaceti lety). Takže jsem se postupně prostřihávala přes oblíkací panenky a loutkové divadlo skrz hrady a zámky, auta a domečky až sem. Dneska už zvládnu klidně i Laru Croft. Jen škoda, že žádný z mých výtvorů nepřežil to poslední stěhování. A tak začínám zase. No co, alespoň mám doma dost místa na nové vě...
Další informace