jeanette's world

Další den jsem do práce šla v dobrém rozpoložení. Enrique Cabala byl pomstěn, vrah je tam, kam patří, příbuzní mohou svého milovaného důstojně pohřbít a mrtvý už může klidně odpočívat… Byla jsem si jistá, že dobrou náladu mi nemůže nic zkazit. Měla jsem dobrý pocit z toho, že město je zase o něco bezpečnější. Vlastně jsem se docela těšila na další případ. Napadlo mě, že bych zatím mohla pomoci Ann Taylorové s případem té rodiny z Kuby… Myšlenky na Ann, na malého Alvina i na všechno ostatní se vytratily ve chvíli, kdy jsem vešla do budovy policejní stanice. Byla tu Calleigh. Byl tu Roger Lee. Calleigh vypadala nepřístupně. V přísné tváři jsem zahlédla záblesk bezmoci překrývané vztekem, zatímco vrah byl odrazem emocí úplně jiného druhu. Netvářil se jako někdo, kdo má namířeno za mříže. Zůstala jsem stát ve dveřích. A sledovala jsem Calleigh Duquesneovou, jak zločinci sundavá pouta. Co? Ale… Proč? Neslyšela jsem, co si povídají. Ale zahlédla jsem, jak Roger směrem ke zlatovlasé kolegyni

S Calleigh a Jill jsme přihlížely skrz tvrzené sklo na výpověď vraha. Teď už jsme to věděli naprosto přesně - tohle byl náš člověk. Roger Lee. A pořád měl tu drzost tvrdit, že je úplně nevinný. Naštěstí mu po chvíli došlo, že víme tolik, aby mohl dělat pitomce jenom sám ze sebe. Z nás ne. Timmy ve své tmavé košili sedící naproti němu postupoval jako profík. Ačkoliv věděl, že bude muset trochu zalhat, nedal na sobě absolutně nic znát. Jill netrvalo ani vteřinu, když pohlédla skrz sklo a pronesla naprosto jistě: "To je on!" Takže svědectví bychom měli odbyté. I když neoficiálně. Na Timovi bylo vidět, že ho několikahodinový rozhovor už trošku zmáhá. Ale věděl, že už je blízko, nechtěl, aby všechna ta práce vyšla vniveč. "Podívejte se, pane Lee. Já mám spoustu času. Ale baví vás tady sedět a stále zapírat?" Timmy začal nový výslech úplně klidně, v židli zaujal skoro ležérní polohu, v hlase lhostejný tón hodný skoro povaleče. Byl už ale znuděný, to je jasné. Teď měl ale