jeanette's world

Když jsem se vracela po obědě na komisařství, moje nálada už byla přeci jenom v lepší kondici. Oběd s Timem zahřál v žaludku i u srdce. Nechala jsem se pozvat na naprosto báječně připravené těstoviny v malé restauraci za rohem, což mou sešlou pracovní náladu trochu uklidnilo. Timmy toho moc vysvětlovat nemusel.  Když mi vyprávěl, že se včera srazil s Henrym ve výtahu, pak mu pomáhal s balíky k recepci a zaslechl moje jméno, samozřejmě už jsem si byla schopná domyslet, jak si celou situaci asi vysvětlil. To proto byl zřejmě tak nevrlý. Bohužel to neměnilo nic na tom, že když jsem se mu včera před výjezdem chtěla jít omluvit, což se mi opravdu moc nepovedlo, protože mi suverénně oplatil v odpověď mojí vlastní mincí, cítila jsem se jako blázen. Ještě teď mě nepříjemně bodá u srdce to jeho: "Jo, vlastně jsi měla pravdu. Akorát bychom jeden druhému ublížili." Dohodli jsme se na kompromisu. Já přestanu o budoucnosti přemýšlet jako by mě s ní mělo potkat jen to nejhorší a začnu se s